Partii rozehrané na palubě zaoceánské lodi vévodí tři dávné kamarádky, navenek vytříbené dámy: slavná spisovatelka v podání Meryl Streepové, jež si jede pro anglickou literární cenu, a její spolužačky z univerzity, které představují Candice Bergenová a Dianne Wiestová.
Společníka jim dělá Lucas Hedges coby dojemný filmový synovec Streepové, jenž dámám pomáhá s internetovým kádrováním potenciálních nápadníků a sám propadne půvabům záludné literární agentky, již ztělesnila Gemma Chanová.
Každý z nich si veze své tajemství, každý rozpoutá vlastní hru, což se týká rovněž dalších dvou pasažérů, populárního detektivkáře a záhadného muže, jenž každé ráno vychází ze spisovatelčiny kajuty.
A současně se v krátkých věcných prostřizích nahlíží do lodní kuchyně či prádelny, kde se vytváří zázemí, aby se v horních patrech mohlo tlachat, procházet, jíst, popíjet, tančit, plavat v bazénu, chodit do kina, zkrátka utloukat líný čas.
Luxusní bezčasí uzavřeného plovoucího mikrosvěta plní svou roli výtečně, bloudění či spíše bloumání postav působí autenticky – ostatně se natáčelo během reálné cesty. Až člověka napadne, že možná nejlepší způsob, jak se uprostřed nekonečné nudy na vlnách zabavit, je právě filmování.
 |
Polemizovat by se dalo s faktem, že herci dostali pouze hrubý nárys jednotlivých situací; pevnější scénář by nebyl na škodu, protože místy se konverzace lehce rozplizne.
Kupodivu však záplava slov skrývá významy, které se postupně odhalují a dosazují do skládačky. Dokonce se dá tvrdit, že road movie Nechte je všechny mluvit produkuje napětí klasické detektivky – ne náhodou Hercule Poirot prohlašoval, že nejvíce se mezi řádky dozví, pokud nechá podezřelé vypovídat se do sytosti.
Novodobý Titanic tudíž nemusí narazit na ledovec, aby nálada přituhovala, vztahy se vyhrocovaly a karty vykládaly na stůl. Ze starých křivd se rodí nové bitvy žen „mimořádně posedlých sebou samými“, jak tady výstižně zazní, a hrdinka Streepové neméně trefně pojmenuje, proč odmítá psát pokračování své nejslavnější knihy: „Je to jako leštit vázu, když se celý dům rozpadá.“
Soderbergh dobře ví, co dělá, když veškeré vnějškové efekty pomíjí. Výsledek je naoko starosvětský, ale ve skutečnosti moderně znepokojivý od rafinovanosti náznaků přes přirozeně osudové rozuzlení až po něžný dodatek.
A díky zdařilému dabingu v čele se Zlatou Adamovskou, která už „svou“ Streepovou zná dokonale, se chce spolu s režisérem zvolat: Ano, prosím, klidně je nechte všechny mluvit.
