RECENZE Mraky nad Barrandovem: Kdo udal Hašlera a jak v Praze řádil soudce Lynč

V nové knize Mraky nad Barrandovem hledá publicista Stanislav Motl odpovědi na otázky ohledně spolupráce českých filmařů a herců s nacisty během 2. světové války.

Adina Mandlová a Raoul Schránil ve filmu Dva týdny štěstí z roku 1940 | foto: repro iDNES

Motl proslul jako investigativec, na kterého by s trochou nadsázky seděl přídomek „lovec nacistů“. Dlouhodobě se zabývá událostmi období Protektorátu Čechy a Morava a pátrá i po postojích českých umělců k německým okupantům. Na toto téma publikoval například knihu Prokletí Lídy Baarové.

Mraky nad Barrandovem

80 %

autor: Stanislav Motl

Nakladatelství: Rybka

Motlova nová kniha částečně vychází ze stejnojmenného zvláštního vydání televizního pořadu Na vlastní oči, jehož je Motl kmenovým reportérem. Tématem knihy není ovšem pouze kolaborace barrandovských tvůrců s nacisty, ale také poválečné vyrovnávání, kdy dějinné soukolí semlelo pravděpodobně i leckoho zcela nevinného.

Kromě všeobecně známých případů (herečky Lída Baarová, Adina Mandlová, Nataša Gollová, herec Vlasta Burian), jejichž skutečné i domnělé záporné činy autor nahlíží z různých úhlů pohledu a je naprosto vzdálen černobílé klasifikaci, uvádí také případy umělců, kteří už dnes patří mezi víceméně zapomenuté.

Asi nejstrašlivějším příběhem je detailně popsaný osud herce, režiséra a producenta Jana Svitáka, kterého těsně po osvobození rozvášněný dav na pražském Starém Městě téměř ubil k smrti a de facto ranou z milosti mu byl smrtící výstřel ze samopalu sovětského vojáka.

Další z hlavních smutných postav knihy je režisér Václav Binovec, s největší pravděpodobností skutečný kolaborant, nad nímž se vznáší dodnes nevyjasněné podezření z udání herce a písničkáře Karla Hašlera gestapu, jež mělo za následek Hašlerovu deportaci do koncentračního tábora a tragickou smrt.

Motlova metoda investigace se opírá jednak o písemné prameny, zejména archivní materiály a vzpomínkové knihy, jednak - a to je nejpodstatnější - o vzpomínky přímých účastníků a pamětníků popisovaných událostí.

V knize tak hovoří například herci Svatopluk Beneš, Raoul Schránil, herečka Zdena Sulanová, režisér Otakar Vávra, kameraman Jaromír Holpuch či scénograf Karel Černý. Ve své autenticitě mimořádně působivou vzpomínkou přispěl i nejmenovaný účastník Svitákova lynčování.

Mraky nad Barrandovem zdaleka nejsou jen obžalobou kolaborace českých umělců. Díky bohaté faktografii se čtenář může zamyslet i nad poválečným chováním mnoha Čechů, kteří se ve svém fanatismu a pod heslem „vítěz bere vše“ nejednou zachovali stejně jako jejich nedávní utlačovatelé.