Smrt on-line se dá popsat jako vcelku standardní detektivka s jedním nevšedním nápadem. Těžko vystopovatelný vrah, počítačový mág, totiž zabíjí v přímém přenosu po internetu. Čím více lidí se připojí, tím rychleji oběť umírá – a policie může jen bezmocně přihlížet. Zatím.
Z hlediska běžného uživatele sítě je až neskutečné, co dokážou s počítačem mistři na obou stranách zákona. Zbytek filmu už vychází z ustáleného modelu thrillerů včetně nočních bouřek s provazci deště – až člověk zatouží alespoň jednou vidět filmové strašení za slunného dne.
Vyprávění očima agentů na internetové zločiny se nese ve všední, šedé, věcně profesní náladě, jakou se vyznačují televizní série Kriminálky New York či Las Vegas. Krvavé záběry rafinovaného mučení zase připomenou Hostel, jenže bez nadsázky.
A podle obstarožního modelu se opět dere do popředí rodinné zázemí, neboť agentka žijící jen s matkou a dcerkou slibuje zranitelnost, která jasně přijde ke slovu. Naštěstí to nejlacinější vydírání ohroženým dítětem vzápětí vystřídá šikovný scenáristický úskok stranou.
Pro zimní obrazovku
Co je tu dál podle osvědčené kuchařky? Pár falešných stop, předčasné odhalení vrahovy totožnosti či nepoučitelní hrdinové, kteří si nikdy nevezmou ochranku, jakou má u nás každá hospodyně z poslanecké rodiny, a zásadně slibují „Řeknu ti to pak“, jako by nevěděli, že žádného „pak“ už se nemusí dožít.
Kdo jakživ neseděl u počítače, může se v ději trochu ztratit, ale jinak ocení slušně vyrovnané řemeslné napětí. Nic a nikdo včetně herců nevyčnívá, i režisér Gregory Hoblit už natočil jak slabší, tak silnější kousky v čele s Prvotním strachem. Zkrátka krimi v tradičním duchu, jaká se lépe než v kině vyjímá za zimních večerů na obrazovce.
