RECENZE: Nikoli jak, nýbrž proč postřílel Nitram pětatřicet lidí

Tasmánský Port Arthur zažil 28. dubna 1996 v australských dějinách výjimečnou masovou vraždu. Titulní aktér filmu Nitram, vlastním jménem Martin Bryant, tam postřílel pětatřicet lidí. Film, který natočil Justin Kurzel, se však nevyžívá v krvavých obrazech masakru.

Nezajímá jej jak, nýbrž proč tehdy devětadvacetiletý muž zaútočil - aniž by k tomu využíval reálné odborné posudky, podle nichž měl pachatel mentalitu jedenáctiletého dítěte a IQ 66.

Za veškeré psychiatrické diagnózy totiž vydá Caleb Landry Jones, který za ztvárnění hlavní role získal loni v Cannes cenu pro nejlepšího herce.

Nitram se i v dospělosti chová jako kluk, který si dál hraje s rachejtlemi, přestože jej v dětství popálily. Nemá přátele, dívku ani stálou práci, léky bere pouze natolik, aby nepřišel o podporu, a stále bydlí s rodiči: bezmocnými, smířenými, zoufalými, žijícími věčně ve střehu, co syn zase vyvede, ale milujícími. 

Zejména představitelka hořce vědoucí matky, Judy Davisová, ceněná už za Manžele a manželky, by si hereckou trofej zasloužila také. Nicméně tím, kdo projekt posouvá vysoko nad běžnou honbu za senzací, je především Caleb Landry Jones. 

Jednou dojemný, vzápětí děsivý, třeba když zlomeného otce burcuje z letargie ranami, jindy mužsky přitažlivý, a dokonce až groteskně zábavný, když se sblíží s postarší dámou, podobně izolovanou a podivínskou milionářkou.

Nitram

70 %

Austrálie, 2021, 112 min

režie Justin Kurzel

hrají Caleb Landry Jones, Judy Davisová, Anthony LaPaglia, Essie Davisová, Sean Keenan

Kinobox: 67 %

IMDb: 7.1

Právě v jejím domě plném psů, kde zůstane sám po tragickém zlomu výstředního vztahu, zjevně uzrává plán na pomstu světu, v němž „chci být jako ostatní, ale nevím jak“.

Na jedné straně je Nitram limitovaný jak skutečnými fakty, tak modelovou stavbou ve stylu „tikající bomby“, na straně druhé mu slouží ke cti, že nepracuje s přímočarou obžalobou - s výjimkou tehdejšího zákona o prodeji zbraní. 

Spadá do rodiny příběhů, kde to všichni myslí dobře, ale nedokážou se včas odhodlat k radikálnímu kroku; příznačně to vystihuje opatrně bezbolestná konverzace matky se synem, v níž se vyhýbají výbušné podstatě.

Vyznavači názorného násilí si na své nepřijdou, dlouho si musí vystačit se zdánlivě neškodnou vzduchovkou a pro vražedný akt vyhrazuje Nitram až posledních deset minut: bez detailů a bez emocí. Do finále kráčí Caleb Landry Jones jako naprogramovaný robot, čímž svou studii dokonale završí.