Rodičům běžně postačí distribuční sdělení Mládeži přístupno a v případě snímku Scoob! vlastní nostalgická vzpomínka, aby na příběh mluvícího psa vzali své ratolesti. Ovšem přinejmenším s předškoláky by si to měli rozmyslet.
Vyloženě dětem se totiž věnuje pouze prolog, ve kterém se osamělý kluk a zatoulané štěně stanou nejlepšími kamarády sdílejícími jídlo, postel i dobrodružství.
Ale hlavní dějová linie novinky se odehrává o deset později, kdy oba hrdinové i jejich přátelé z party Záhady s.r.o. dospějí do věku teenagerů – v animaci působí dokonce starší; baví se s porotcem pěveckých soutěží Simonem Cowellem, vtipkují o povinných platbách za streamovací službu Netflix a vůbec se pohybují ve světě, který menším divákům nic neříká.
Mohou se přidržet jen přirozených skopičin proslulé psí postavy – a že jich mnoho nezbylo. Uprostřed všech vývojových laboratoří, robotů, raket či laserových výbojů se i dospělý přistihne, jak se těšil na vzácný okamžik, kdy Scooby-Doo starosvětsky čichá kost.
Režisér Tony Cervone má za sebou zejména televizní příhody Toma a Jerryho, ze psí ságy natočil epizodu Scooby-Doo a skupina Kiss. Ze čtyř scenáristů hned dva debutují a historka, již kvarteto upletlo, je zmatená a nudná zároveň.
Předně opisuje – zlosyn, jenž chce psa unést pro své hanebné záměry, se až nápadně podobá titulní postavě série Já, padouch, a to včetně armády brebentivých poskoků, jenom na rozdíl od žlutých Mimoňů se tady hemží jejich plechoví dvojníci s vytrhanými drátky.
Navíc Scoob! zanáší podstatu legendy odvozeninami komiksových superhrdinů. Sice se může tvářit, že jim slovy české klasiky „nastavuje zrcadlo“, ale k satiře má daleko – což platí o humoru vůbec.
Převlečený do bojového trikotu, obklopený mechanickými příšerkami a přemisťovaný přestřelkami ve stylu Hvězdných válek ztrácí Scooby-Doo svou původní osobitost, takových postaviček vstupujících počítačovými portály do jiných dimenzí jsou plné nejen počítačové hry.
Stejně jako berliček, jejichž prostřednictvím se do prostinké zápletky zapojí bez logiky, ryze pro efekt, co koho zrovna napadne. V případě snímku Scoob! pračlověk s kyjem, fialoví pterodaktylové i současné Atény s bájným, náležitě digitalizovaným strážcem podsvětí.
Vůbec nejlacinější pomůcku představují převleky, kterých kreslený darebák spotřebuje víc než svého času Fantomas; pak už je možné prakticky všechno – kromě legrace. A protože slušná kvalita animace se u slavné obchodní značky automaticky předpokládá, člověk se stébla chytá, když hledá, co by pochválil. Ze situačních detailů třeba dobové roztleskávačky, ze slovních vtípků povzdech „Jsme vzteklí hlady“.
Přesto až do poslední chvíle zůstává utajen důvod, proč se zrovna téhle tuctové příhodě z bohatého života Scoobyho dostalo tak výjimečného privilegia, že coby jeho první animovaný celovečerní příběh směla vstoupit do kin.
