Štědrovečerní pohádka je mor. Musí být přiměřeně laskavá, přiměřeně pohledná, přiměřeně zábavná, nesmí trhat hlavy, mluvit hrubě a vlastně ani rušit, protože v řadě domácností tvoří kulisu k večeři a nadílce. Duch nad zlato posiluje dané zákony hravými prvky s dětmi a hlavně Viktorem Preissem.
Pravda, podle předlohy seděl na pokladu "pes s očima velikýma jako dvě ohnivá kola", zatímco v pojetí Zdeňka Zelenky jej hlídá duch italského zlatníka. Ale Preiss své postavě vedle přízvuku a vtipu vtiskl příjemně fanfarónský šarm barona Prášila, průvodce i glosátora z jiných časů.
Hercův nadhled se přenesl přes obvyklé úlitby žánru, mladou lásku, zámecké karikatury i skanzenový lid. Také trikově ČT konečně uznala, že 70. léta již minula. Létající postel sice neoslní, ale zapadá do prášilovské poetiky. A budí něžnější představy než princezna stěhovaná původně na psím hřbetě. Zkrátka slušná štědrovečerní pohádka ví, co si smí dovolit.
Líbila se vám štědrovečerní pohádka?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pátek 27. prosince 2013. Anketa je uzavřena.
