A to v případě, že právě nepíše novou knihu jako třeba nyní. Do kin na konci července vstoupí jeho nový film Prvok, Šampon, Tečka a Karel. Premiéru měl mít snímek, jež vychází z Hartlova prvního románu, už o Vánocích. Kvůli pandemickým opatřením se však termín přesunul na 29. července. Příběh vypráví o partě kamarádů, kteří „vyhlásí válku proti scvrkávání varlat a proti krizi středního věku tím, že se rozhodnou plnit odvážné úkoly”.
Sám Hartl se do takových výzev nepouští, neboť sám říká, že „žije život plný výzev”. „Člověk, který se živí příběhy a předkládá je lidem, je vlastně akrobat, tudíž se pořád dopouštím nějakých akrobatických kousků vysoko nad zemí a riskuju, že selžu. Dokazovat si nějaké mužství potom už nepotřebuju, je ve mně dost zpevněné,” vysvětluje.
Filmovou režii Patrik Hartl popisuje jako „sled mnoha rozhodnutí v nestandardních podmínkách”. „Člověk neustále běží mezi padajícími h***y a snaží se zachránit něco hezkého, a kdykoliv může uklouznout, narýt si a do těch h***n spadnout,” popisuje proces vzniku filmu. Už ve svých filmařských denících na Instagramu odhalil, že natáčení není jeho oblíbenou činností a to hned z několika důvodů. Režisér totiž podle něj neustále musí „znásilňovat realitu k obrazu svému” a zároveň čelí velké zodpovědnosti vůči výsledné podobě díla a zbytku štábu, který se zcela podřizuje jeho vizi.
„Nemůžu si být nikdy jistý, že to, co si myslím, že je správně, skutečně správně je,” upozorňuje režisér. A tak se alespoň pečlivě připravuje, kreslí si podrobné technické scénáře a od štábu vyžaduje stejnou poctivost jako od sebe. „Ačkoliv tak poctivý nikdo není,” směje se. „Někdy je prostě potřeba zařvat a někoho vyhodit… aby pak ostatní pochopili, že musí zabrat, protože něco není dotažené. Všichni ale ví, že si v tom nijak nelibuji,” přibližuje.
Do hlavních rolí filmu Patrik Hartl obsadil Martina Pechláta, Martina Hofmanna, Hynka Čermáka a Davida Švehlíka. Všichni čtyři se museli před kamerou při plnění výzvy svléknout. A zatímco na place byli herci opravdu nazí, film ponechává alespoň malé tajemství. „Ale nikdo mě neomezoval v tom, co ukážeme. Kdybych chtěl, aby tam visely čtyři penisy, tak by tam prostě visely čtyři penisy, ale to jsem nechtěl. Jsem cudný,” komentuje. Během natáčení odhalených scén se navíc jako režisér musel soustředit hlavně na herecké výkony jednotlivých aktérů, a tak případná nechtěná odhalení hlídaly u obrazovky maskérky a kostymérky.
Je zde malý trh
Na vhodného producenta filmu čekal Patrik Hartl dlouho. Takto vysvětluje proč: „Na producentech jde vždy poznat, jestli chtějí udělat něco výjimečného nebo něco, co jen tak užitkově zaplácne jejich plán. A to je drtivá většina nabídek. Já je ale chápu, nemohou za to. Je zde malý trh a cokoliv, co stojí více než 25 milionů je pro producenty sebevražda.”
„Každopádně jsem se do toho natáčení filmu nijak nehrnul. Chtěl jsem točit, jen pokud látka někoho opravdu nadchne natolik, že jí dodá nadstandardní péči, a to se stalo právě s Martinem Palánem z Bontonfilmu,” vysvětluje.
Točit další film se v tuto chvíli Patriku Hartlovi příliš nechce. „Je to riskantní podnik, ale možná se to změní. K tomuto filmu mě dokopala žena, když mi řekla, že už jsem pohodlný, stárnu a že jsem moc spokojený sám se sebou. Tak třeba, když to zkusí znovu, ještě něco natočím,” říká.
Během uzavření divadel Patrik Hartl mnohokrát účinkoval v online programu svého domovského divadla Studio DVA. „Byla to velice protivná doba a nic pozitivního mně ani divadlu nepřinesla. Naštěstí jednou skončí a my se z toho zase zotavíme,” míní. Pozitivní energii, kterou tehdy on i kolegové prostřednictvím internetu z divadla šířili, vysvětluje jednoduše: „Měli jsme radost, že se vidíme. Jak se začalo točit, měl jsem hned dobrou náladu, že jsem na chvíli zase v normálním světě.”
Aktuálně se hraje osm inscenací v režii Patrika Hartla. Až dopíše novou knihu vrhne se na tvorbu nové komedie Lovci bobrů. „Sedm let se čekalo, než jsem se k tomu dostal a myslím, že to bude dobrý. Hodně dobrý. Pokud to nepokazím.”
Z režisérského deníku Patrika Hartla:
