To jsou tři kronikářské body televizního silvestra 2008. Nic světobornějšího se nestalo; třeskutě pitomé estrády sice ustoupily, ale trvá zábava z musu, chuti mdlé a při zdi.
Muzikantsky pestrá show Novy na pražském Václavském náměstí měla alespoň náladu oboustranné oběti bez umělosti; pod pódiem i na něm se v mrazu tančilo ve svetrech. Škoda, že kultovní Ozzák ze sitkomu Comeback dostal na lekce "kalení" jen pár předtočených vstupů.
Když už na něj odvážně a správně vsadili, měl uvádět a opravdu drze "odbrzdit" celý jediný večer roku, kdy snad změkne i televizní rada. Místo toho však Nova předtočila speciály stálých pořadů; stejně jako konkurence. Jen duo Genzer – Suchánek vydalo za armádu bavičů, kdežto Ordinaci nakazila bakalářská rutina a Ulici epidemie přebreptů, šířící se ze zpráv až do pořadu ČT 168 hodin.
Vrcholy a pádyNejlepší premiéry Nejslabší premiéry Nejvděčnější trvalky |
Díky Ozzákovi – a Ondřeji Hejmovi v receptech na "vyprošťováky" – nicméně Nova našla realistický klíč ke kocovině; zato ČT šířila osvětu. U cimbálu se sice pilo už v čase večerníčku, ale pak archivní sestřih oslav komentoval Petr Šmolka s tragickým výrazem coby protialkoholní kurz.
OZZÁKŮV NOVOROČNÍ PROJEV
V Hodině pravdy potili krev Bára Štěpánová a Pavel Zedníček, jenže tvar pořadu se topí v řečišti řečí. Ani Pošta pro tebe nerozbila svůj ráz, takže se vlekla, byť moderátorka opět jako loni parodovala slzy a Pavel Liška pro změnu taxikáře. Pak potěšil i v Komediografu, bohužel tuhle osobitou verzi kabaretu televize nehrála, dokud byla novátorským zjevením; dnes už nešokuje.
Od desítky k sedmičce
Do finále Všechnopárty, kde duo Šíp – Pawlowská šířilo umění duchaplných dvojsmyslů bez hrubosti, vnesl F. R. Čech krevnatou doslovnost z jiné cenové skupiny. Rámcový Taxík byl zhola zbytečný, až na peníze pro charitu, a nové pohádky?
Sofie a ukradený poklad zabíjela hudebními předěly žvanivou hru na detektivní grotesku; muzikál Fredy a Zlatovláska chválabohu zkusil moderní žánr i zápletku, ale trochu kázal a muzikou mířil k jiné generaci. ČT2 osvěžil Ivo Šmoldas výrazy typu "spratkózní publikum", jinak se tu naučně mudrovalo o komunikaci a moderátor Pavel Anděl si mohl dělat čárky, kolikrát použil spojení "jako že".
Evropský trapas České televizeGlosa Věry Drápelové Na tradičním novoročním koncertu Vídeňských filharmoniků sice znějí převážně valčíky a jiné lehčí opusy, nicméně je to zavedená, špičková událost evropského významu, kterou sledují nejen milovníci klasiky a kterou každý rok živě přenášejí četné televizní stanice. Do loňska tak činila i Česká televize. Jestliže mezi sedmdesáti zeměmi, kam se koncert vysílal včera, Česká republika po mnoha letech poprvé chyběla, tak je to trapas sám o sobě. Natož když začínáme předsedat Evropské unii. ČT se může odvolávat na nevýhodné licenční podmínky, jak chce, ale ostudu ze sebe nesejme. A pakliže za přímý přenos z Vídně nedokázala vymyslet jinou náhradu než záznam novoročního koncertu ze Státní opery Praha z roku 2002, tak je to výraz jejího omezeného dramaturgického ducha. |
Primě v Hádej, kdo jsem! stačilo prasátko na charitu, levné vzpomínání a dva hosté. V Top Star to Mahuleně Bočanové slušelo – ale průlet svatbami, rozvody a dobročinnými jogurty Evy a Vaška budil trapnost jako Přísně tajné, stejná bilance velkého hvězdného nic na Nově.
Ozzák na prahu roku 2009 slíbil, že "přijde desítka, pak dvanáctka, bude se to zlepšovat". Ale silvestry míří od deseti k pěti, nejvýš k sedmistupňové náhražce plné řízné chuti. Co pomůže? "Nečumte na bednu."
Hodnocení MF DNES: 50 %
