RECENZE: Nemravné léto. Vysoké škole dráždění by slušela sevřenost

Anglicky se jmenuje A Bigger Splash, na Febiofestu se hrál jako Nemravné léto, do kin jde s názvem Oslněni sluncem. Ale do paměti se uloží jako velké sólo Ralpha Fiennese.

Italský režisér Luca Guadagnino netočí s hollywoodskými hvězdami poprvé, Tildu Swintonovou obsadil už do filmu Mé jméno je láska a počítá s ní i ve svém budoucím projektu stejně jako s Dakotou Johnsonovou. Obě herečky tvoří protilehlé strany výbušného čtyřúhelníku díla Oslněni sluncem, navenek zalitého prázdninovou pohodou na italském ostrově.

Herecky má jasně navrch Swintonová, a to přesto, že jí role slavné rockové zpěvačky odpočívající po operaci hlasivek s přítelem u moře nedovoluje takřka mluvit, nanejvýše šeptat či ve výlevu emocí sípat. Zatímco hrdinka Padesáti odstínů šedi Johnsonová má jediný úkol – vypadat dekorativně, aby mohla svádět zpěvaččina oddaného partnera, kterého hraje nevtíravě přitažlivý Matthias Schoenaerts.

Ovšem i tak dost matná lolitka ještě vybledne ve stínu svého údajného otce, hudebního producenta a zároveň bývalého milence rockerky v podání Ralpha Fiennese. Po pravdě na něho tu nemá žádný z hereckých kolegů, ne náhodou se v recenzích objevovalo srovnání Fiennesovy postavy s Mickem Jaggerem za bohatýrských let – a právě hudba Rolling Stones má ve snímku Oslněni sluncem také důležitou roli.

Do blažené idylky páru, který si lenivě vychutnává pohodlí pronajaté vily, soukromého bazénu a poloprázdných pláží, vtrhne Fiennes se svou filmovou dcerou jako uragán. Nelze mu odolat, nelze ho setřást ani umlčet, během pár minut obrátí naruby všechno počínaje výbavou ledničky a konče zavedenými rituály. Ke starým dobrým známým se nastěhuje se samozřejmou důvěrností, která je o to zrádnější, že ji dočasně oněmělá zpěvačka nemůže důrazně utnout.

A tak Fiennesův nezvaný host, noční můra každé domácnosti, organizuje večírky, zve dávné místní kamarádky, vaří, popíjí, žvaní a v neposlední řadě tančí. Hercovo taneční sólo, ztělesněná exhibice zdravé radosti, přidává filmu procenta navíc.

Dráždění a pokoušení

Režisérovi nelze upřít, že obratně buduje slunečnou náladu pospolité selanky, která pod clonou tlachání skrývá jedovaté ostny a stále dusnější napětí. Erotikou nabitá soutěž žen i vzájemné soupeření mužů se těžko tají zvláště v uvolněném letním plýtvání nahotou.

Oslněni sluncem

55 %

Itálie / Francie, 2015, 124 min

režie: Luca Guadagnino

hrají: Dakota Johnson, Ralph Fiennes, Tilda Swinton, Matthias Schoenaerts, Aurore Clément

Kinobox: 62 %

IMDb: 6.4

Navenek se nic neděje, co může být přirozenějšího, než že bývalí partneři jedou společně na nákupy či na slavnost do městečka a zbylá dvojice vyrazí třeba do zátoky. Jenže každé takové nevinné přeskupení párů vyostřuje vášně, i ty bývalé, které Guadagnino dost zbytečně dovysvětluje v krátkých retrospektivních obrazech – byť gesto Swintonové na koncertním pódiu před šílejícím publikem má sílu okamžiku.

Nicméně vysoké škole dráždění a pokoušení pod maskou veselého rodinného karaoke sluší komorní sevřenost, odtikávající vteřiny k neodvratné tragédii – stejně jako ve slavném Bazénu s Alainem Delonem a Romy Schneiderovou, neboť Oslněni sluncem přináší jeho očividný remake. Jenže nová verze zaplete do pointy politickou aktualitu, čímž důmyslnou stavbu i náladu zradí.

A sotva se stylový erotický thriller zlomí v moralitu, nasbírané body se zas odepisují. Nakonec tedy divácká paměť zaznamená jen moře, slunce, víno a Fiennesovu nakažlivou nespoutanost, s níž tančí jako při pohanském obřadu na počest jediné pravé lásky: rokenrolu.