Chléb, cibule a dospívání
Jenže Tornatore se musel utkat se dvěma obry: vlastní pověstí, od níž se čekají pouze zázraky, a s přirozeným lidským sklonem ke košatosti, jakmile se začne vzpomínat. Přísně matematicky by rozkolísaná Baaria skončila na pětašedesátiprocentním hodnocení; po celých sto padesát minut totiž skáče od nádherných obrazů k revolučním vycpávkám a zase zpět, takže i divák co chvíli mění názor.
Tornatore zkrátka propadl tomu, co se přihodí skoro každému umělci, když tvoří jakýsi kšaft – osobní odkaz věnovaný svému rodnému místu, dětství, dozrávání a vyrovnání.
Úvod s dětskou káčou, která vyprávění rámuje také v závěrečné pointě, je nádherný: klukovský běh jako o život na křídlech fantazie se prolne do kouzla školních snů a starých němých filmů, jež zábavně glosuje celé městečko.
S odkazem na slavnou italskou sérii by se její sicilská variace mohla jmenovat Chléb, cibule a dospívání; obsahuje stejně plnokrevnou paletu všech emocí i sociálně drsné pozadí, přijímané se samozřejmostí a živené důstojnou hrdostí za každou cenu – hlad se nepřiznává.
Právě ona čirá přirozenost, s níž se mísí bizarní akty svatých v kostele s pouličními rvačkami či válečnými nálety v jednolitou místní kroniku, má půvab lidových fresek po italsku.
V náladě Obecné školy s nádechem grotesknosti se píší domácké dějiny; vesele po sousedsku se rabuje, miluje i láká do komunistické strany. Když se poprvé prolomí zvyk, že ženy i muži tančí odděleně jako ve slavné Dívce s pistolí, zazní tu v naivní víře "Společný tanec je začátek socialismu".
Sousedské sdílení
Slunce, vítr a dotek mýtů nad pozemskými figurkářskými příhodami včetně muže, jenž v lékárně žádá "něco na umření", vytvářejí podmanivou náladu plynutí času.
Jenže Tornatore rozvinul svou ságu až příliš doširoka, takže po hodině už unavuje. Nedostižný Amarcord se epicky nezahltil, ponechal prostor pro fantazii, kdežto Baaria od ní utíká k popisům a tím si ubližuje. Zvláště v druhé půli, kdy zesiluje a opakuje politické motivy.
Jestliže i přesto skončila se sedmdesáti procenty, je to díky přesnému vystižení světa, kde každý každému nahlíží do kuchyně i do ložnice a kde se zcela nevtíravě napříč rodinami sdílejí veškeré okamžiky: narození, smrt, první láska, první televize. Světa, v němž úplně stačí, když se člověk ohlédne a řekne si – Nu což, byl to dobrý život.
Baaria
Itálie, režie Giuseppe Tornatore, titulky, 150 minut
Hrají: Monica Bellucci, Raoul Bova, Ángela Molina, Laura Chiatti,
HODNOCENÍ MF DNES 70%
