Promítalo se však už v předvečer zahájení: v historické části města na Campo San Paolo uvedli Velkou válku, která v Benátkách získala Zlatého lva před padesáti lety.
Její tvůrce, jeden z nejslavnějších režisérů zlaté éry italského filmu Mario Monicelli, se dočkal snad ještě většího potlesku než tenkrát. Zjevně dojatý, přes svých čtyřiadevadesát let stále svěží klasik prohlásil, že sám už točit nehodlá, ale rozhodně si nenechá ujít filmy mladších kolegů.
Od války do současnosti
Jeden z nich pak festival slavnostně odstartoval. Okolo novinky oscarového režiséra Giuseppa Tornatoreho jménem Baaria se v Itálii vedla mediální kampaň už dávno před jejím dokončením. Jde totiž vskutku o "kolosál", jak filmu všeobecně přezdívají.
Stál 35 milionů eur, představuje dvě stě deset postav a pětatřicet tisíc komparzistů, točil se jednak v Bagherii, z níž režisér pochází, jednak v Tunisku, kde postavili její starou podobu. Film Baaria – což je Bahgeria v místním dialektu – zachycuje na osudech tří generací jedné rodiny historii Sicílie od nástupu fašismu v podstatě do současnosti.
Je tu vše: bída vesnických nádeníků, hrubost velkostatkářů, negramotnost, pověrčivost, zvůle fašistických pohlavárů, válka, hlad, nálety, příchod Američanů, boj o půdu, myšlenky socialismu a komunismu, vliv křesťanské demokracie, spekulantství, korupce, mafie – ale také láska a rodina. To vše Tornatore líčí s fantazií, invencí a věrohodností, jakou známe z jeho díla Bio Ráj, jež před dvaceti lety obdrželo Oscara.
Když chválí Berlusconi
Veselé i smutné epizody ze soukromí Peppina, jeho ženy, jejich dětí i souvisejících figur vtahují diváky do příběhu, ale ze soustředění je vždy vytrhne některá velká scéna z historických momentů kraje. Postav, ač ve zkratce skvěle vykreslených, je tolik, že si je nelze pamatovat; ovšem výrazné okamžiky jako horečný běh v úvodu a na konci utkví rozhodně v paměti.
Nádherná dvouapůlhodinová epopej tak zanechává rozporuplné dojmy: na jedné straně leží režijní mistrovství a schopnost vystihnout zvláštnosti místa, na druhé pocit, že všeho je až příliš: faktů, emocí, pouček i komentářů. Zkrátka méně by bylo více.
Publikum však tleskalo deset minut a Baaria se nepochybně vnutí také do úvah poroty, jíž předsedá režisér Ang Lee. Zato v očích italských intelektuálů filmu škodí, že jej chválí Silvio Berlusconi – v produkci jeho podniků totiž vznikl.
