Nově navíc Martina Babišová získala cenu za nejlepší ženský herecký výkon na online filmovém festivalu Toronto Film Channel za roli v krátkém hororovém filmu Visitor režiséra Pavla Bartovského z Filmové akademie Miroslava Ondříčka. Jeho hlavním tématem je domácí násilí.
Máte za sebou první ocenění, máte radost?
Bylo to pro mě velké překvapení, pořád tomu nemůžu uvěřit. Teprve se učím, jak k tomu přistupovat. Hrála jsem už v celkem hodně mezinárodních i českých projektec a ačkoliv to byly menší role, vždy jsem se snažila odvést stejně dobrou práci. Ať už to byl hollywoodský seriál nebo studentský film. A najednou jsem dostala cenu právě za tuto roli. Přitom z mého pohledu, se sice asi zlepšuju, ale výkony podávám stejné.
Asi v tom sehrála roli i tematika domácího násilí, která je jádrem příběhu.
Je pravda, že ocenění dostávají herci většinou za náročné role, kterým toho museli hodně dát a dlouho se připravovat. Za příjemné a pohodové věci asi jen tak cenu nedostanete. A Visitor byl zrovna celkem utrpení. I když hezké a smysluplné. Já totiž ideálně hraju tak, že nehraju. Snažím se, abych to byla já nebo alespoň verze mě. Reálně se snažím projít podobnou zkušeností jako postava.
Zabít ale asi někoho jen tak nepůjdete.
To ne. Proto to také bylo náročné, musela jsem si k ní najít jiný klíč.
Co jím bylo?
Představa, že když někoho zabiju, už to nikdy nebudu moct vrátit zpátky a nikdy už nikomu o sobě neřeknu úplnou pravdu. Zešedivělo mi z toho pár vlasů.
To asi po konci natáčení musela být velká úleva.
Byla. Možná i pro okolí, protože, když se se mnou člověk bavil během natáčení, mohl si klidně myslet, že si zrovna procházím dost těžkým obdobím nebo jsem divná.
Hrajete i u zahraničních produkcí. Platí stále, že nabízí hercům lepší podmínky na place?
Tam je opravdu úplně jiné zázemí. Často je tam víc jak stovka lidí, malé scény se točí celý den. Pořád někoho zajímá, jestli mi je teplo nebo mám hlad. Studentské produkce takové logicky nejsou.
Které z těch prostředí z vás dokáže vytáhnout lepší výkon?
Asi to nepohodlí. Myslím, že aby byl člověk dobrý herec, musí hlavně zůstat člověkem. Lidskost je důležitá. Když vás ale začnou rozmazlovat, tak se dostanete do sfér, kde se lidi běžně nepohybují a ztrácíte kontakt s realitou.
Potkala jste takové herce? S několika hollywoodskými hvězdami jste už točila.
Kvůli smlouvě o nich nemohu jmenovitě mluvit, ale někteří působí až nadlidsky dokonale. Jakoby se vznášeli a levitovali nad zemí. Vzbuzuje to ve mně pocit takové nedotknutelnosti.
K rolím se teď často dostávají influenceři nebo modelky. Mají to při obsazování jednodušší?
Asi ano, už několikrát mi bylo řečeno, že bych se na nějakou postavu hodila, ale dali by mi ji jen, kdybych byla více mediálně známá.
To asi zamrzí.
Ano, taky proto je teď tolik herců aktivních na sociálních sítích. Režiséři hledají představitele na Instagramu a producenti vítají, když jim herec k projektu přitáhne pozornost. V Irsku i zahraničí jsou ty možnosti stále o dost otevřenejší než u nás. Hlavně kvůli tomu, že se tam pořádá hodně castingů, tady se dost obsazuje dopředu. V zahraničí hledají nejlepší představitele, nikoliv jen hvězdy. Skvělým příkladem je seriál Hra o trůny, kde sice nějací známí herci v začátcích byli, zdaleka však ne všichni.
Je toto důvod, proč jste šla studovat herectví za hranice?
Spíš jsem si tady připadala trochu divně, jako outsider. Nevnímala jsem sama sebe jako standardně vypadající českou herečku, tak jsem myslela, že by mě mohli pochopit jinde.
Český horor Visitor získal na filmovém festivalu v Torontu hned dvě ceny |
Jak se dá takové studium ufinancovat?
Pracovala jsem při škole v kavárně a jelikož nás pouštěli z vyučování i hrát, tak jsem si vydělala navíc něco v reklamách nebo seriálech. Volný čas jsem ale neměla.
České herečky v zahraničí často typově dostávají stejné role i když mluví perfektní angličtinou. Měla jste to také tak?
Jasně, pořád samé uklízečky nebo východoevropské prostitutky, kterým navíc mělo být čtyřicet. To je u mě celkem problém, ještě když k tomu chtěli černé vlasy a snědou pleť. Já totiž vypadám víc irsky než většina Irek. Nevěděli moc co se mnou. Tak jsem se začala učit přízvuky.
Máte v zahraničí stále nějaké zastoupení?
Ano, mám v Londýně agentku, která mi pravidelně posílá nabídky.
Může si takovou agentku dovolit každý?
V podstatě ano, ona mě nic nestojí. Dostává pouze procenta z práce, kterou odvedu já. Neplatím nic předem. Je tedy v jejím vlastním zájmu mi sehnat roli.
Teď jste zpět v Česku. Kromě castingů, chybí vám tu ještě něco?
Vadí mi, že tu jsou často herečtí agenti zároveň castingovými režiséry, což je staví do pozice, kdy nemusí jednat při obsazování úplně férově. V Británii je to kvůli jasnému střetu zájmů zakázané. To by se mělo změnit. A pak bych byla ráda, kdyby přibyly zajímavé ženské role. Buď to jsou totiž naivní krasavice nebo naprosté mrchy. Tak jsme se s kamarádkami rozhodly napsat vlastní seriál, ve kterém chceme bourat mýty o ženách. Bude to ale i trochu krimi.
Na závěr Martino - kolik si užije se svým příjmením?
Dost, slýchám pořád v kavárně poznámky typu - to vy asi budete chtít účtenku, viďte..
