Každý člověk má jiný vkus na herce i herečky. Neznám ovšem nikoho, kdo by neměl rád Naďu Konvalinkovou. Má pověst ženy s optimistickým pohledem na svět, i když se s ní život nikdy nemazlil. Možná právě proto jí režiséři odjakživa svěřovali role v pohádkách, které v českých luzích a hájích musejí zaplaťpánbůh ještě pořád končit dobře. A tak jsem s ní udělala menší inventuru jejích pohádek. K nim jsem zařadila ještě „Adélku“. Film o roztomilé květině se zvláštní zálibou v pojídání domácích mazlíčků totiž také patří do vánočního rozvrhu televizního diváka.
Když se řekne Adéla ještě nevečeřela, okamžitě si představím, jak jsem po zhlédnutí filmu ve věku pěti let nervózně bloudila po bytě. A ostražitě pozorovala květiny, zda mě nechtějí slupnout. Jaké zkušenosti jste měla s kytičkou Adélou coby hlavní ženská hvězda filmu? Adélka nás trochu trápila. Byla jako květina navázána na silonových nitích, které se hodně leskly. Takže bylo třeba nitě černit tuší, aby nebyly v záběru vidět. Jenže tuš se velmi rychle oprýskala, a proto se musely pravidelně přemalovávat. Natáčení se tak hodně protahovalo.
Květa Fialová hrála Matyldu a já její rozvernou neteř. Po premiéře mi Květa řekla: „Jsi v mojí řece.“ A od té doby jsme v ní plavaly společně.
Naďa Konvalinková
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
