Kdybych chtěl peníze, zůstanu v USA

Jsou sourozenci, oba točí světové filmy, ale jinak se liší. Nikita Michalkov utkvěl v paměti festivalu jako usměvavý, květnatý a vstřícný lev salonů, jeho bratr Andrej Končalovskij, který letos přivezl do Varů svůj Dům bláznů oceněný v Benátkách, vystupuje naopak úsečně, sršatě, chladně. Zvláště nemá rád, když přijde řeč na jeho oscarového bratra.

V Domu bláznů jsou vaši hrdinové vystaveni střídavým nájezdům ruských a čečenských armád. Musel jste hodně opatrně vyvažovat svůj pohled, abyste nebyl nařčen, že jedněm či druhým straníte?
Jsem režisér, ne diplomat. Nehlídám vyváženost, natočil jsem film tak, jak se mi líbilo. Samozřejmě jsem sklidil kritiku, že Dům bláznů je protiruský film. Ale chápu to, ne každý se rád vidí ve špatném světle. Navíc průměrný ruský divák si Čečence představuje jako zlé divochy s černým plnovousem, v podstatě v podobné roli, jakou hrávali indiáni v amerických westernech.

V Americe jste žil, natočil jste tam filmy úspěšné u kritiky i divácké hity jako Tango a Cash. Proč jste se vrátil do Ruska?
Především si řekněme, co je to úspěch. Pro každého znamená něco jiného. Kdybych chtěl vydělávat peníze, bylo by nejlepší zůstat v Americe. Ale teprve když vyděláváte tolik, že si můžete dělat, co chcete, lze mluvit o úspěchu - a to ve Státech dokázali sotva tři režiséři, Woody Allen, F. F. Coppola, možná Martin Scorsese. Zvláštní kategorii zosobňuje Steven Spielberg, šťastný člověk: taky dělá to, co chce, jenže on chce dělat komerci. Ale já jsem v pozici Allenů a Coppolů nebyl a na Hollywood nejsem zvědavý.

Tak proč jste za mořem jistý čas působil?
Chtěl jsem žít v Paříži, jenže tam mě považovali za agenta KGB, proto jsem jel do Států. A líbilo se mi tam - dokud jsem tam chtěl pracovat.

S bratrem tvoříte rodinnou filmařskou dynastii a zároveň široké pojetí obrazu Ruska, od vaší Sibiriády až po bratrova Lazebníka sibiřského. Sdílíte i bratrovu idylickou představu z tohoto filmu o pohádkovém Rusku, jaké bývalo a jaké by mělo být?
Není moc rozumné srovnávat mě s bratrem. Oba jsme už starší prošedivělí muži, každý vnímáme svět jinak. V Nikitových filmech vidím polemiku s mými díly, odpovídá mi v nich. Já si nemyslím, že umění dokáže změnit život a že Rusko může být jiné, než je.

Jaké tedy podle vás je?
Nemá smysl odvozovat z minulosti mýty o budoucnosti. Máme velkou tradici kultury, ale na úrovni 16. století. Nevolnictví u nás bylo zrušeno teprve před sto padesáti lety. Rusko nemělo města, buržoazii ani náboženské války, nic z toho, čím prošla evropská civilizace. Dnešní Rusko tudíž přesně vystihuje výrok afrického diplomata, že má demokratický hardware, ale totalitní software.

Chápu správně, že váš bratr je idealistou, kdežto vy realistou?
Dalo by se to tak říci.

Režisér Andrej Končalovskij a herečka Julia Vysocka v Karlových Varech

Režisér Andrej Končalovskij a herečka Julia Vysocka v Karlových Varech

Režisér Andrej Končalovskij