Zelenkův film podle předlohy slavného románu F. M. Dostojevského, zpracovávající stejnojmenné představení v Dejvickém divadle, by se mohl uchytit i v zahraničí.
Poklonu snímku složila třeba ředitelka menšího italského festivalu, který se zaměřuje na východoevropskou kinematografii, a oficiálně mu nabídla účast v její soutěžní přehlídce.
Francouzská averze
Účast na zahraničních festivalech, jak se ukázalo, je režisérovou "bolístkou". Film se ucházel o účast ve filmové Mekce, francouzském Cannes. O jeho odmítnutí si Zelenka myslí své.
"Zástupcům festivalu se Karamazovi ohromně líbili, opáčili však, že je pro Cannes příliš inteligentní a upovídaný. Podle mě tam zkrátka nenašli žádný francouzský prvek a neměli jsme jejich koproducenta," myslí si režisér ověnčený Křišťálovým glóbem z roku 2002 za fiktivní dokument Rok Ďábla.
"Francouzský nacionalismus je nebetyčný, to, že loni v Cannes vyhrál rumunský snímek, a ne francouzský, považuji ze strany organizátorů pouze za omyl, který už se nebude opakovat," dodal sarkasticky Zelenka, podle kterého by tamní systém přijímání filmů do soutěže mohla změnit leda občanská válka.
Skrblík Kopecký a kutil Chmela
Režisér si rýpl také do producenta snímku Čestmíra Kopeckého. Výplaty hercům, kteří nebyli nápadem natáčet Karamazovi během letních prázdnin zrovna nadšeni, musel podle svých slov sám "vyhádat."
"Znáte to, Kopecký jako producent rovná se nulový honorář, nakonec se mi ale nějaké peníze zařídit podařilo," popsal. Představitelé hlavních rolí nicméně času stráveného na natáčení nelitují.
"Je velmi poučné vidět se hrát roli, kterou představuji normálně v divadle, na velkém plátně. Člověk má možnost o svém ztvárnění přemýšlet," říká Martin Myšička, který si ve snímku zahrál počestného Aljošu.
Filmovou podívanou si již méně pochvaluje Igor Chmela, ve filmu Ivan Karamazov. "Je frustrující vidět sám sebe hrát. Je to tak trochu úchylárna," vyznal se herec.
Nevěří-li si Chmela jako herec, jako vynálezce si servítky nebere. V Karlových Varech předvedl svůj speciální protiprachový fotoaparát ze sirek, který si kvůli prašnému prostředí v tovární hale, kde se film odehrává, vyrobil.
Karamazovi jsou v hlavní soutěži společně s dalším českým filmem Děti noci, konkurence však Petru Zelenkovi příliš vrásek nedělá. "Žádný soutěžní snímek jsem neviděl, ani se na něj nechystám," řekl. Na festivalu hodlá odbýt svůj díl práce a odjet zpět domů.
Válka podle Rusů
Šestý festivalový den nepatřil jen Karamazovým. Do soutěže se zapojil i snímek z Ruska, který podle odborníků vůbec není bez šancí. Zajatec režiséra Alexeje Učitěla se totiž vrhá na horkou půdu čečenského konfliktu, a i když sám režisér zdůrazňuje, že jeho záměrem nebylo referovat o válce samotné, vzbuzuje kvůli tomu velkou pozornost.
"Každý se mě na to ptá, vše, co souvisí s Čečenskem, je zkrátka ožehavá záležitost. Důkazem, že jsem nechtěl točit film o Čečensku, ale o zajateckém problému obecně, je nicméně fakt, že jsem ustoupil od původního názvu Kavkazský zajatec. Situace, v níž se ocitne čečenský bojovník a dva ruští vojáci, totiž může platit univerzálně: když dva Iráčané zatknou Američana, je dost dobře možné, že budou prožívat totéž."
Film, který se může chlubit velmi autentickou atmosférou, natočil ruský štáb na Krymu, který má prý lokace velmi podobné těm čečenským.
"Bylo pro mě prioritou, aby se herci mohli plně soustředit na výkon a necítili se ani trochu ohrožení. Něco takového by se nám v Čečně těžko podařilo," vysvětlil režisér, který si k natáčení přizval herce z obou stran barikád.
"Mile mě překvapilo, že oslovení herci neměli problém s tím, že budou hrát v politickém filmu. Hledal jsem všude, hodně herců pochází z čečenských divadel - zní to neuvěřitelně, ale například v Grozném jsou hned dvě a obě mají stále plno práce. Čeho jsem se bál, byla reakce čečenských dětí, které jsem do natáčení zapojil. Měly za sebou hrozné zážitky, navíc jsem musel komunikovat s jejich rodiči. Chovali se ale báječně, oni i děti. Ty se dokonce s ruským představitelem hlavní role po pár dnech spřátelily tak, že byl pro ně jako druhý táta. Měl jsem z toho radost."
Beránky nevraždíme
Jediná obtíž, kterou tvůrci řešili, tak bylo najít představitele titulní role. Dokonce se prý kvůli tomu muselo o půl roku odložit natáčení. "Hledal jsem všude, v Ázerbájdžánu, Gruzii, Španělsku. Nikde nikdo. Potřeboval jsem výraznou tvář, takovou, co vypovídá sama o sobě, a dlouho jsem ji nemohl najít. Jak už to bývá, nakonec jsme toho pravého měli přímo pod nosem. Našli jsme ho v gruzínské škole, kousek od našeho sídla. Sedmnáctiletý kluk, neuměl rusky a žil v hrozné bídě, ale byl to on," liboval si režisér a neopomněl zdůraznit, jak obětavý zmíněný hoch byl.
"Do všeho šel na sto procent. Když se natáčela scéna v ledové řece, vrhl se do ní sám, i když to bylo nejen nepříjemné, ale taky nebezpečné."
A ještě jednu horkou chvilku zažil štáb, který prý jinak fungoval v neobyčejně pohodové atmosféře: to když mělo dojít na zabití ovce.
"Měli jsme připravených pět beranů, počítal jsem s pěti klapkami, ale kolegové na mě tak dlouho naléhali, až jsem vyměkl. Nakonec jsme použili jenom jednoho a ještě dostal injekci, nikdo zkrátka nesměl trpět," zakončil režisér.
