Důvody, proč se z Bailanda nestal divácký hit, jsou dva. Taneční soutěž s dobročinným účelem se totiž nedá zabalit do dryáčnické estrády, ve které sál ječí po vzoru SuperStar, průvodci křepčí jako na Silvestra, blesky světel soutěží s Las Vegas – a přitom se tu hraje o křehké osudy postižených.
Marná sláva, latinskoamerický původ Bailanda nezapře tamní samozřejmost přepjatých emocí, které se ve zdrženlivém Česku zdají podezřelé. Ne každý moderátor umí s vozíčkáři přirozeně žertovat jako Karel Šíp ve Všechnopárty, aniž by přitom promáčel rodinné balení kapesníčků.
Obal pořadu je však jen otázkou televizního řemesla a vkusu, podstatu tvoří obsah – a ten paradoxně vadil víc. Jak napsala jistá čtenářka, těšila se prý na obdobu StarDance, leč přišlo "velkoplošné celostátní žebrání", takže čeká, že se v zábavném večeru budou "ukazovat bércové vředy nebo invalidé odepínající protézy". "Prosila bych alespoň občas něco pozitivního," uzavírá.
Bolestné ať zůstane pod pokličkou
Pozitivní zřejmě rovná se konejšivé, uhlazené, bez rozdírání. Ve StarDance klouzali parketem krásní šikovní lidé v róbách a o nic nešlo, nic nebolelo, nic nerušilo obrázek pohádkového plesu. Kdežto Bailando probudilo nechuť vidět svět, jaký je.
Pocit, že věci ošklivé a bolestné mají zůstat pod pokličkou či za dveřmi, že se nesluší vytahovat je na světlo, natož na obrazovku, která má přece "pozitivně" bavit, nikoli nepříjemně drásat.
Bailando pouze odkrylo vrchol ledovce jménem charita, s nímž si Česko stále neví rady. Sedmkrát do týdne člověk tápe, ošívá se, stydí i zatvrzuje, den co den ho zastaví kdosi s kasičkou.
Komu dát, komu ne? Vlezlému snědému mladíkovi, jenž by mohl skály lámat, ale přitom škemrá i vyhrožuje? Nebo paní s houfem batolat silně podobných batolatům jiné paní před dvěma dny? Slepým, nebo chromým? Na boj s rakovinou, nebo s AIDS? A kolik?
Každá miss bude pomáhat dětem, na druhém pólu pracuje nadace Veselý senior. Mezi nimi leží obří Burza snů, které Bailando dalo prostor na internetu. Mnohé z nich už jsou splněny, i anonymně. Není to náhodou pozitivní?
A kdyby nic jiného, alespoň tak Česko zjistilo, o čem sní. Někdo chce jet na hiphopový šampionát do Států, někdo zhubnout, někomu by stačily "originální, značkové kopačky, klidně i použité" – a někomu dva lístky na Bailando.
