Rodák z Čáslavi se měl podle otcových představ původně stát inženýrem, nakonec ale zamířil na JAMU. Na studia herectví ovšem nevzpomíná příliš rád.
„Neučili moc kvalitní pedagogové, navíc ani nebyli dobří herci. Bylo to pro mě zklamání... Během studentských let jsem byl příšerný stydlín, nedokázal jsem se ve společnosti nijak otevřít,“ řekl nedávno v rozhovoru Vlasák, který odmítl nabídku do rodící se Husy na Provázku a raději zamířil za jistotou do divadla v Uherském Hradišti.
Po třech sezonách se stěhoval do Ostravy, kde působil do roku 1980. „Tehdy tam nastoupil Jan Kačer... Při naší spolupráci se mi otevřel úplně nový pohled na divadlo a herectví,“ vzpomínal Vlasák, který s Kačerem na chvíli odešel i do Prahy, nakonec se ale vrátil na Moravu, mezi roky 1981 a 1984 hrál v Brně.
Podruhé přešel do Prahy do Realistického divadla Zdeňka Nejedlého, poté v letech 1990 až 2000 působil v Národním divadle. Poté byl například členem souboru Městských divadel pražských.
Mikrospánek mě málem zabil, popsal Jan Vlasák vážnou dopravní nehodu |
Na jevišti neminuly Vlasáka velké role, ať už Hamlet, Othello nebo Cyrano, jeho filmografie je ale spíše přehledem drobných úloh, vesměs v televizi. Debutoval už krátce po škole v krátkém válečném filmu Cesty (1967), i kvůli působení mimo Prahu se ale začal před kamerou častěji objevovat až v 80. letech.
Z více než stovky rolí si ho lidé pamatují třeba jako operačního důstojníka v seriálu Malý pitaval z velkého města, ze Svěrákových Vratných lahví či ze snímku Šarlatán. Prosadil se i v dabingu, řadu let také učil na herecké škole v Michli.
