RECENZE Fúsi: Severský typ outsidera je hromotluk žijící i po čtyřicítce u mámy

Dánsko-islandský snímek Fúsi připomíná Zelenkovy Příběhy obyčejného šílenství. Jen místo tragikomedie přináší více severské melancholie.

Komorní příběh z koprodukce Dánska a Islandu natočil Dagur Kári, tvůrce úspěšného snímku Albín jménem Noi, a znovu staví do popředí outsidera.

Otylý hromotluk, který i po čtyřicítce bydlí u maminky, v práci snáší posměšky, hraje si s modely aut či bitev a v rádiu si nechává zahrát metal, vyleze z ulity své samoty až po setkání s nevyrovnanou ženou.

Film lehce připomene Příběhy obyčejného šílenství, neboť stejně jako jejich hrdina v podání Ivana Trojana pracuje i Fúsi na letišti, aniž by sám vykročil za hranici domáckých stereotypů.

Fúsi

65 %

Island / Dánsko, 2015, 94 min

režie: Dagur Kári

hrají: Gunnar Jónsson, Ilmur Kristjánsdóttir, Margrét Helga Jóhannsdóttir, Zlatko Krickic, Franziska Una Dagsdóttir, Sigurjón Kjartansson

Kinobox: 74 %

IMDb: 7.4

Jenže ve srovnání s českou tragikomedií obsahuje výrazně méně humoru, zato obvyklou dávku severské melancholie, deprese, soucítění a vysvobození.

Obr nosící v sobě horu lásky, o kterou nikdo nestojí a když ji věnuje osamělé školačce, stává se podezřelým, zařídí zážitek jímavý, něžný, vláčný - a stejný jako už mnohokrát.