Hrdiny jejích knížek si přivlastňovali filmaři po celém světě. Tak třeba film Mio, můj Mio z roku 1987 vznikl v koprodukci Norska, Švédska a tehdejšího Sovětského svazu, režíroval jej Vladimir Grammatikov a hrály v něm hollywoodské hvězdy Christian Bale a Christopher Lee. Mnoha podob se dočkaly Děti z Bullerbynu; asi nejslavnější je verze v režii Lasseho Hallströma. Ronja, dcera loupežníka inspirovala několik televizních sérií.
Ale snad nejvděčnější lindgrenovskou postavou se stala Pipi Dlouhá punčocha, počínaje prvním pokusem o černobílou adaptaci z roku 1949 a konče její zatím poslední známou, animovanou variantou, která se zrodila přesně půl století poté - v roce 1999.
Zásadní průlom Pipi Dlouhé punčochy se připisuje roku 1968, kdy stejnojmenný film natočil Olle Hellbom podle spisovatelčina vlastního scénáře. A nejen to: Lindgrenová se účastnila natáčení, aby bedlivě kontrolovala každičký detail. Filmová kronika uvádí, že film byl dán pro "individualistickou vzpouru" titulní postavy na index v řadě zemí včetně domácího Švédska, nicméně to prý nic nezměnilo na jeho desetiletém vítězném tažení světem. Pro velký úspěch už rok poté následoval nejen televizní seriál, ale také dvě filmová pokračování, nazvaná Ahoj Pipi a Pipi v zemi Taka-tuka.
Z dalších návratů malé Pipiloty Citrónie Cimprlíny Mucholapky Punčochaté, jak zní celé jméno populární hrdinky provázené opičkou a puntíkovaným koněm, je možné připomenout americký remake Nová dobrodružství Pipi Punčochaté, který v roce 1987 natočil Ken Annakin.
Před kamerou ovšem ožili i hrdinové dalších autorčiných knih: Peter a Petra, Lotta, Oskar, Rasmus, Lisa... A již zmíněný švédský filmař Hellbom na tom měl výrazný podíl: od šedesátých let až do své smrti byl "dvorním" režisérem děl Astrid Lindgrenové, která jej nakonec přežila o dvacet roků.
Ale snad nejvděčnější lindgrenovskou postavou se stala Pipi Dlouhá punčocha, počínaje prvním pokusem o černobílou adaptaci z roku 1949 a konče její zatím poslední známou, animovanou variantou, která se zrodila přesně půl století poté - v roce 1999.
Zásadní průlom Pipi Dlouhé punčochy se připisuje roku 1968, kdy stejnojmenný film natočil Olle Hellbom podle spisovatelčina vlastního scénáře. A nejen to: Lindgrenová se účastnila natáčení, aby bedlivě kontrolovala každičký detail. Filmová kronika uvádí, že film byl dán pro "individualistickou vzpouru" titulní postavy na index v řadě zemí včetně domácího Švédska, nicméně to prý nic nezměnilo na jeho desetiletém vítězném tažení světem. Pro velký úspěch už rok poté následoval nejen televizní seriál, ale také dvě filmová pokračování, nazvaná Ahoj Pipi a Pipi v zemi Taka-tuka.
Z dalších návratů malé Pipiloty Citrónie Cimprlíny Mucholapky Punčochaté, jak zní celé jméno populární hrdinky provázené opičkou a puntíkovaným koněm, je možné připomenout americký remake Nová dobrodružství Pipi Punčochaté, který v roce 1987 natočil Ken Annakin.
Před kamerou ovšem ožili i hrdinové dalších autorčiných knih: Peter a Petra, Lotta, Oskar, Rasmus, Lisa... A již zmíněný švédský filmař Hellbom na tom měl výrazný podíl: od šedesátých let až do své smrti byl "dvorním" režisérem děl Astrid Lindgrenové, která jej nakonec přežila o dvacet roků.
 Pipi Dlouhá punčocha. |
