„Nápad na EKG jsme si přivezli z Berlína, kde jsme se s Igorem poznali. Já tehdy psal první knížku Nebe pod Berlínem a Igor se po Berlíně toulal s foťákem a zápisníkem. Na mnoha místech se tehdy četlo. Současná, mladá, živá literatura. Říkali jsme si, že když to funguje v Berlíně, mohlo by to fungovat i v Praze, kde jsme nic takového neznali,“ vzpomíná Rudiš.
A tak v roce 2005 Malijevský s Rudišem založili literární kabaret Monoskop a po roce a půl fungování v Paláci Akropolis se v únoru 2017 přestěhovali pod značkou EKG do Divadla Archa, kterému zůstali věrní až do konce. Pro svá představení se autoři snažili napsat vždy nové texty, ze kterých pak vznikaly základy jejich knih.
Co ještě stihnout v AršePoslední literární kabaret EKG v Divadle Archa se uskuteční v pondělí 13. listopadu večer. Úplně poslední večer pak pánové uvedou o den později, 14. listopadu v Brně. Až do 12. prosince se pak v Arše odehrává třináctý ročník Mezinárodního festivalu dokumentárního divadla AKCENT. Letos s mottem Buďte sví. V osmi výjimečných inscenacích vystupují světové i domácí divadelní soubory. |
Jestli si pamatuju správně, EKG už se jednou na nějakou dobu loučilo. Proč?
Rudiš: Bylo to v roce 2017, kdy jsme dělali EKG deset let skoro každý měsíc. A rozhodli se v nejlepším přestat. Pak se ale nám i divákům, začalo trochu stýskat.
Malijevský: Do té doby bylo EKG takový živí kulturní časopis a diváci se každý měsíc dozvěděli něco nového. Poctivě jsme se snažili mapovat literární, hudební i výtvarnou scénu. To vyžadovalo enormní nasazení. Jsme ale rádi, že jsem pak ještě mohli Divadla Archy párkrát vrátit, a to i v době covidu, kdy každé představení bylo malým svátkem.
Na EKG čas od času docházelo k takovým absurditám. Já se třeba přiznám k zcela nezodpovědnému umístění žárovky do ústní dutiny. Naštěstí bez následků. Co vy? Vybaví se vám něco konkrétního?
Rudiš: Ježíšmarjá, i vy? Tak hlavně, že se nic nestalo. Párkrát jsme se museli totiž divákům omlouvat.
Malijevský: Ale my se omlouváme rádi, je to součást české kulturní tradice. Navíc pořád je to jednodušší než šmírovat diváky a zjišťovat, co dělají ve tmě během našich čtení. V šatně se občas děly taky divné věci, v Arše navíc straší. Ve výtahu kapely jezdí kolem půlnoci divná kapela a ve čtyři ráno se v baru objevují hosté, kteří si sami točí pivo a navazují vztahy. Říká se taky, že do Archy vede tajná chodba z veganské restaurace a že v malém sále pořádají vegani divné hry.
Bývaly rozdílné první a druhé večery EKG?
Rudiš: Každý večer je vždy úplně jiný. Máme dokonce diváky, kteří chodí na oba večery a baví se tím, že je srovnávají.
Malijevský: Každý učitel ví, že ten samý vtip zafunguje v každé třídě jinak. Obecně první představení byl větší adrenalin, alespoň pro nás. Brněnské výjezdy bývaly zase zajímavé tím, že jsme si do poslední chvíle nebyli jistí, jestli Brno opravdu existuje.
Rudiš: Existuje, já tam dva roky bydlel.
Humor v Kafkovi vnímají nejvíc Češi a Rakušáci, říkají členové Kafka Bandu |
Tak co se třeba přesunout s EKG na nějakou scénu tam? Nebo úplně jinam? Opravdu jste to nezvažovali?
Malijevský: Od počátku jsme chtěli literární pořad pro širší publikum. K tomu je potřeba profesionální zázemí, které jsme v Arše společně s naším publikem našli.
Rudiš: EKG se rodilo vždycky v kuchyni Igora v Čelechovicích, kde jsme si tak vařili a u toho chystali i EKG. A do té kuchyně se nyní EKG zcela logicky vrací.
Malijevský: Scházet se a spolu vařit budeme i dál. Může se stát, že nás někdo z kuchyně vyláká nějakým trikem na chvíli ven. Ale jen na chvíli.
Kromě EKG vás samozřejmě zaměstnávají i jiné věci. Co teď nejvíce?
Rudiš: Toulám se po hřbitovech, na kterých se odehrává kniha, kterou právě píšu. A čeká mě hodně čtení a koncertů s Kafka Band.
Malijevský: Žiju a podávám o tom zprávu. Ve fotkách i v textech, v Česku i na Ukrajině.
