Matt Dillon - Matt Dillon na festivalu v Karlových Varech společně s prezidentem MFF Jiřím Bartoškou (1. července 2005) | foto: Martin Stolař, MF DNES

Čtyřicítka je nová třicítka, věří Matt Dillon

Dívky jej obdivují stejně, jako když je okouzloval v teenagerovských komediích včetně slavné Něco na té Mary je, přestože na karlovarský festival přivezl hollywoodský herec Matt Dillon film docela jiného kalibru.

Hraje hlavní roli ve filmu Faktótum o kultovním spisovateli Charlesovi Bukowském, jenž svým humorem z opileckého dna společnosti dodnes jedny baví a druhé šokuje.

* Co jste o Bukowském věděl, než jste začali točit?
Když za mnou s touhle nabídkou přišli, překvapilo mě to. Četl jsem sice od Bukowského hodně věcí, ale nikdy mě nenapadlo, že bych ho mohl hrát. Ne že bych z toho měl obavy, ale chtěl jsem vědět, jak si to režisér představuje. Jakmile mi potvrdil, že Bukowského nebudeme napodobovat, protože to by skončilo katastrofou, získal jsem pocit volnosti. Přesto jsem se připravoval.

* Vrátil jste se k jeho knihám?
Nejen to. Promítal jsem si jeho filmové záběry a četl jeho poezii - poprvé, ta mě ve dvaceti nezajímala. Právě nádherná Bukowského poezie se stala jednou z věcí, které jsem díky filmu objevil. Je úplně jiná než jeho prózy. Taky jsem mluvil s jeho ženou Lindou, to mi hodně pomohlo. Čekali jsme, že nám puntičkáři vytknou, proč třeba nemám na tváři skvrny jako on, ale my jsme to brali jinak. Bukowski nebyl vždycky starý ošklivý dědek, hrál jsem ho jako básníka v mém věku.

* Změnil jste i jiné své představy o Bukowském?
Ano, našel jsem v něm jistou zranitelnost, dokonce ostýchavost, kterou z jeho tvorby nevyčtete. Aspoň ne ve dvaceti. Dřív jsem miloval jeho humor, přímočarost, rebelství, teď jsem viděl víc do hloubky.

* Může ještě dnes Bukowski pobuřovat? Promítl byste Faktótum třeba dětem?
No… nevím. Moji synovci a neteře si oblíbili komedii Můj auťák Brouk, kde nejnověji hraju, čímž asi splnila svůj účel, ale většina mých filmů v čele s Narkomanem asi není pro ně. Na druhé straně Bukowski je zábavný, protože je pravdivý, ačkoli žije tak příšerným způsobem,vidí svět jako komedii a v jeho postojích nechybí ani zvláštní něha - alespoň v naší filmové verzi. Čím je člověk starší, tím lépe to vnímá. Ale film pro děti to opravdu nebude, uznávám.

* Jste na 40. ročníku festivalu, který se koná pod heslem Život začíná ve čtyřiceti. Jako jedenačtyřicátník byste už mohl vědět, jestli to platí?
Že život začíná ve čtyřiceti? Mně se líbí jiné úsloví: Čtyřicítka je nová třicítka. Je pravda, že když jsem slavil čtyřicátiny, uspořádal jsem velkou party, prý se to má dělat. A měl jsem smíšené pocity. Lidi vám nosí dárky, opakují dokola: Už nejsi malý kluk. Ale rozhodně ve čtyřiceti člověk bere věci vážně, ví už, co chce, je schopen to uskutečnit a hlavně už líp zná sám sebe. Kdežto ve dvaceti, to je bláznivé a těžké období.