V Hollywoodu máte pověst záhadného muže. Podle čeho si vybíráte filmové role?
Postavy, jako je kupříkladu Constantine, mě přitahují svou dramatickou silou a metaforičností. Nabízejí velkou hereckou základnu – hledání, snažení, vykoupení. To všechno jsou kvality, ze kterých lze vycházet. Nevěřím, že by herec měl být zařazen jen do určité typové "škatulky", a doufám, že se mi to nestane.
Je ohromující, jak reálně jste Constantina zpodobnil...
Na prvním místě musím poděkovat režisérovi Francisi Lawrencovi, který nehodlal tento film natočit jen jako normální adaptaci. Chtěli jsme do Constantina vnést prvky filmu noir, vyvolat pocit, že i když je všechno zdánlivě krásné, přesto se cítíte špinaví a rozvrácení. A k tomu ty pěkné pasáže plné hrůzy...
Jak jste se na tu roli připravoval?
Není to právě světlá postava, nicméně jsem ji chtěl poznat zevnitř, ale zároveň jsem ji samozřejmě chtěl interpretovat po svém. Setkal jsem se s exorcistou a s lékařem, hodně jsme zkoušeli, abych našel polohu Constantinova hlasu. Trochu jsem ztlumil a snížil svůj hlasový rejstřík a pohrál jsem si s rytmy. Snažil jsem se zjistit, kdo vlastně je ta výstřední bytost vyrvaná z kořenů, ale udržet ji přitom v reálné poloze.
Co pro vás znamenají slova vykoupení a procitnutí?
Vykoupení pro mne znamená odpuštění. A procitnutí? Podle mého to vyjadřuje chvíli, když si člověk uvědomí zodpovědnost, již nese za své činy. Čím dřív se to stane, tím lépe. Procitnutí a rozvíjení jsou příležitosti, které nám poskytuje sám život.
Podle výběru vašich rolí se zdá, že rád riskujete.
Ale já mám rád právě takové role, v nichž musím riskovat. Constantine i Neo z Matrixu odcházejí do jiných světů, vstupují do temnoty, křižují neznámé země, setkávají se s neobvyklými bytostmi. Nesou v sobě všechny rysy klasického mýtu.
Působíte jako samotář, co pro vás znamená sláva?
Sláva pro mě znamená, že lidem se líbí filmy, které točím, a díky tomu dostávám další příležitosti. Taky je pro mě podstatné, když mi někdo na ulici řekne: "Hele, ty ďáblův advokáte, mně se tvoje filmy moc líbí." Ale paparazziové, kteří se na mě pořád věší a strkají mi foťák málem až do zadku, můžou být rádi, že nemám zbraň...
Je pravda, že jste se měl učit na kuchaře?
To ano, ale nestalo se. Jenže víte, co je senzační? Že mám velikou kuchyň, kde moji přátelé moc rádi vaří.
