Příběhy průkopníků se zpravidla balí do oparu romantiky, ovšem August a Louis Lumierové, kteří se řadí k zakladatelům kinematografie, byli především podnikatelé. Ne náhodou ve svém prvním filmu zachytili odchod dělníků z vlastní továrny v Lyonu. A jak vtipně podotýká komentář snímku, zároveň hned vynalezli remake, když natočili druhou verzi téže scény. A potřetí, kdy už své odcházející zaměstnance zjevně aranžovali, vynalezli zase režii.
Divák nemusí být zasvěceným ctitelem filmové historie, aby pocítil okouzlený obdiv. Do „hraní“ továrníci zapojili vlastní rodiny i detaily, na něž badatelský průvodce rád upozorní: třeba ve scénce krmení dítěte najde v rohu záběru „součást snídaně Lumierových“ – lahev koňaku.
Nač sáhli, v tom byli první. Pokropený kropič: první komedie. Kovář v bílé košili s kravatou: první stylizace. Bourání zdi, jež promítač omylem pustil pozpátku: první trik. Záplavy v Lyonu: první reportáž. Pohled na město z vlaku za jízdy: první panoramatický záběr. A díky zásadě, kterou vštěpovali svým kameramanům – Točte pohyb, točte ulici – také jako první vyzkoušeli, že se lidé před kamerou předvádějí.
Pásmo černobílých, čistě restaurovaných miniatur se člení do tematických bloků. V kapitole věnované dětství, kde Lumierové využili příbuzenstvo, se neteř s kočkou postaraly o první detail, v jiné zas batole padající při pokusu udělat pár kroků obstaralo první pointu. Každý film se musel vejít do padesáti vteřin: proto pečlivý rozvrh, časování, dokonalá kompozice včetně souběžných dějů v pozadí. Jak by takový limit dnešním tvůrcům prospěl: museli by přemýšlet a nestihli nudit.
První a nejlepší
Ovšem Bratři Lumierové podávají rovněž unikátní doklad doby. Například v kapitole nazvané Pracující, ať už se činí kopáči, pradleny, nebo hasiči, se pokaždé vyskytne líná skupina nečinných čumilů. Do oblasti zábavy a sportu spadá nejen první horolezecký film, kde pánové v buřinkách důstojně zdolávají ledovec v Chamonix, ale také třeba tančící vojáci, slovy vypravěče „první film v dějinách, kterému nerozumíme“. A jakmile továrníci vyslali své kameramany za hranice pro první cestopisy, dbali i na první reklamu: v Londýně natočili pozvánku na vlastní promítání.
Pro umístění kamery existuje vždy jedno správné místo; to je profesní poučka, z níž Lumierové vytěžili zázraky, ať snímají dobovou Moskvu, Broadway (odkud je prý hnal konkurent Edison), karavanu velbloudů u pyramid či první akční film – ukázku bojového umění kendo, zopakovanou po letech v Sedmi samurajích. Ostatně jiný záběr, vyplouvající loď, opsal od otců zakladatelů i slavný Titanic. A skutečnost, že jejich veselé skeče často korunovalo pár facek, také našla dost moderních následovníků.
Jistě se dá namítnout, že prvenství není taková zásluha, někdo to prostě začít musel. Ovšem po zhlédnutí kolekce Lumierových může divák nabýt dojmu, že hned ti první byli zároveň i nejlepší, protože pak už to šlo s řemeslem jen z kopce.
