Když slovenský lékař a dramatik Ivan Stodola před osmdesáti lety uvedl satiru Čaj u pana senátora, vzbudil vášně a nevoli i u samotných politiků. Tomu se, s ohledem na renomé těch současných, ani nechce věřit.
Možná, že v tom novinka Národního divadla na své síle ztratila – spíše než politickým popíchnutím je připomínkou zašlých časů. Časů, v nichž o přihlouplé a lakotné figurky také není nouze, dnešní optikou by však jejich politiku svinstvem nazval málokdo.
Čaj u pana senátora se baví na účet pomalu krachujícího majitele pohřební služby Baltazara Slívy, flegmatika, jehož letargii mění včiny pouze ctižádostivá manželka. Pod jejím dohledem vstoupí do politiky a stane se, k nevoli svých zkušenějších kolegů, kandidátem na senátora.
Hra postupně spěje k paní ministrové, která jeho senátorské angažmá posvětí a on tak může začít užívat výhod mandátu, které často řadí osobní zájem nad ten veřejný.
Stodolův satirický jazyk sice zní v době výroků pánů Duška či Topolánka jako hlas beránčí, nicméně snaha dodat mu decibely různými moderními vycpávkami, nebo nedej bože aktualizacemi, by se mohla stát fraškou bez kontroly. Tomu se v Národním ubránili a vše podřídili době, ve které hra vznikla. Apři tom prokázal režisér Ladislav Smoček nebývalý cit.
Ani na chvíli nepoleví z jemného retrostylu, v němž se rozhodl příběh rodící se senátorské kariéry vyprávět. I když se na jevišti odehrává běžný domácí rozhovor, kurz správného chování, při němž diváci slzí smíchy, nebo řinčení radosti budoucí paní senátorové, tedy ať už jsou emoce na scéně jakékoliv, nikdy nespadne do bláta trapnosti a neohrozí eleganci celého představení.
Z vkusu nevybočí ani herci, ač se místy pořádně rozparádí. Třeba Eva Salzmannová. Její paní Slívová je slušná ženská, kterou však přestalo bavit čekat, až další prodaná rakev přisype něco do rodinného rozpočtu. Když se raduje nad manželovým úspěchem, spontánně předvede rozvernou dupačku. Proč ne.
Postránecký perlí"Postránecký s ruským přízvukem krotí pány i dámu. Když je na scéně, jde o nejvtipnější část představení." Jan Kábrt, MF DNES |
Jedinečný je pak výstup Václava Postráneckého coby pomalu, leč jistě se opíjejícího instruktora slušného chování Lopuškina. Důrazným ruským přízvukem krotí pány idámu – a platí, že když je na scéně, jde o nejvtipnější část představení.
Smoček na hře Ivana Stodoly, která možná není tak třeskutě vtipná jako díla některých jeho souputníků, dokázal, že i dnes jde udělat jemnou a vkusnou komedii, při které nikdo nepadá ze židle a z níž se odchází s příjemný pocitem.
Čaj u pana senátora
Autor Ivan Stodola. Národní divadlo, Praha. Režie Ladislav Smoček. Hrají F. Němec, E. Salzmannová, A. Švehlík, V. Postránecký. Délka 155 minut
Hodnocení MF DNES: 80 %
