Výpravu obstarala jednoduchá scéna. Vlastně to bylo dvoupatrové skladiště s předměty všedního použití, z nichž se staly hudební nástroje. Vtipná choreografie pamatovala na gagy. Tanečníci si třeba „obuli“ plechové barely a kráčeli s nimi jako na chůdách. Rytmus, základní prvek představení Stomp, přitom prostupoval dění na pódiu. Neslyšně tikal i za chůzí či gesty tančících herců, kteří rádi roztleskávali publikum. Byla to muzikální hra s publikem, které se snažilo na vyzvání vytleskat i náročný rytmický vzorec. A smálo se samo sobě při každém zkaženém pokusu.
Představení se podobalo střídavě soptícímu a dřímajícímu vulkánu. Rány do kbelíků či bušení tyčemi při tanečních akcích střídalo jemné bubnování do dlaní, step nebo šustění novinami. Ale to byla jen příprava k závěrečnému třesku, jenž připomínal srážku pouličních bojovníků v kuchyni. Vzduchem se míhaly břeskné poklice a smetáky - a ještě více rozpalovaly hypnotické dunění bubnů a dávaly jiskru celému reji tanečníků.
Patrně všichni máme cit pro rytmus. Každý se na něj vyladí, ať dříve nebo později, a pak prožije Stomp jako uvolňující rytmickou party. Nebo terapii. I na jednoduchém nápadu lze postavit strhující představení, které se sice do Kongresového sálu příliš nehodí, ale jež přesto zvítězilo nad jeho plyšovou sterilitou.''
 Soubor Stomp. |
