Letní shakespearovské slavnosti - Sen noci svatojánské

Letní shakespearovské slavnosti - Sen noci svatojánské | foto: Marek Velček, Agentura Jay

Sen noci svatojánské poslal slavnosti na samé dno

  • 5
Letní shakespearovské slavnosti, zavedená prázdninová česko-slovenská kratochvíle, která lehkým a "oddechově" populárním způsobem těží z tvorby krále mezi dramatiky, představily po delší době čarovnou filozofující pohádku Sen noci svatojánské.

V předešlých letech to nedopadlo vždy tak zle jako tentokrát, mám na mysli náročněji pojaté plenérové inscenace (kupříkladu Zkrocení zlé ženy inscenované Milanem Schejbalem či Krále Leara s Janem Třískou v režii Martina Huby), ale i Sen noci svatojánské jako takový. Jím, a to dokonce dvojitým (jednou ho inscenoval Jan Kačer, podruhé Ján Uhrin), tradice Letních shakespearovských slavností v roce 1990 vlastně započala.

Na půl plynu
Jako pamětník, který psal o obou těchto Snech s výhradami, musím konstatovat, že ve srovnání s novinkou v režii Ľubomíra Pauloviče - se slovenskými herci a českým vladařským párem nad elfy a vílami Oberonem a Titanií - šlo o vynikající divadelní díla. Byla v nich poezie, tajemství i pozoruhodné herecké výkony.

Dnes se setkáme s lajdácky odvedenou prací "na půl plynu", s povrchně akčním režijním výkladem, nenápaditou hudební a choreografickou složkou a také značně problematickým pojetím výtvarným.

Herci se pohybují mezi jakýmisi zelenými jehlany se zabudovanými atmosférotvornými žárovičkami, tyto lesní atributy spočívají na krychlových béžových podstavcích. Partu řemeslníků v estrádních kreacích (s dominantně přehrávajícím Karolem Čálikem v roli Klubka) střídá hlučné kvarteto mladých milenců bez sebemenšího náznaku psychologických zvratů v rolích, zato hýřící upatlanou lascivitou a divokými pohybovými eskapádami (pravda, oba mladíci, Peter Kadlečík a Milan Ondrík, bodují obdivuhodným fyzickým nasazením).

Solidní rutina
Skřítek Puk v podání populární Táni Pauhofové v podstatě pouze poskakuje a ječí: o tom, že by si nadějná protagonistka zahrála, nemůže být řeč. Je pro mě záhadou, jak herci úrovně Marty Sládečkové (Hippolita) či Oldřicha Víznera (Oberon) mohou přijmout angažmá v tak podprůměrné produkci. Na jejich obranu budiž řečeno, že ve srovnání s některými kolegy na jevišti neztrácejí vkus a svoje party alespoň se solidní rutinou vymodelují.

S posledním Snem noci svatojánské jsme se nepochybně ocitli na samém dně. Tvůrci spoléhají, že hezký letní večer v pěkném prostředí (tentokrát nádvoří malostranského Lichtenštejnského paláce) hodně pomůže. Obávám se, že spoléhají i na otupený kritický úsudek publika v letních měsících.

WILLIAM SHAKESPEARE - Sen noci svatojánské
Překlad Štefan Moravčík a Martin Hilský, režie Ľubo Paulovič, Pražská premiéra 27. července 2008.
Hodnocení: 20 %