Brno, jmenovitě Městské divadlo, dávno předstihlo Prahu v uvádění současných muzikálových trháků: po poněkud rozpačité inscenaci dickensovského Olivera přišly s patřičnou pompou a leskem Čarodějky z Eastwicku, nyní se na scénu dostává Fame autorského trojlístku - Josého Fernandeze, Jacquesa Levyho a Steva Margoshese.
Když konec znamená počátek
Fame se z "rodiny" muzikálů Stanislava Moši patrně nejvíc vymyká: uvádět se bude výhradně v originálním znění s titulky a v jeho obsazení hrají pouze dva Češi, a to nikoli hlavní role. Ostatní interprety nalezl Moša na konkurzech uspořádaných v Londýně a Hamburku. Mošova Fame má za sebou měsíční turné po Nizozemsku, kde se kusu dostalo vřelého přijetí od kritiky i obecenstva a po brněnském bloku (hrát se bude do 15. listopadu) se chystá do Německa a Belgie.
Fame znamená v českém překladu sláva a pro české publikum dostal muzikál podtitul Cesta za slávou - což je také shrnutím děje. Hrdiny jsou teenageři, studenti vybrané newyorské umělecké střední školy, někdejší New York High School for Performing Arts, kteří roky dřou, pohánění silou snu o úspěchu na jevišti. Sláva však nepřichází zadarmo a bezpracně, absolvování školy je pouze možnou vstupenkou do světa skutečného showbyznysu. S muzikálem končí i studia hrdinů, přičemž konec vlastně znamená teprve počátek cesty za případnou slávou.
Fenomén Fame začal stejnojmenným filmem z roku 1980, jenž zcela zarezonoval s tehdejším životním pocitem teenagerů, kteří se ztotožňovali se studenty rvoucími se ze všech sil o místo na slunci. Potenciál Fame rychle využila televizní show, muzikál přišel o osm let později. Z Ameriky se dostal do Evropy v roce 1993 a jeho popularita stále rostla: jen v Londýně Fame uvedla dokonce čtyři divadla.
"Za svůj úspěch titul pravděpodobně vděčí už námětu. Sledujeme talentované mladé lidi a držíme jim palce. Nejsou to žádní géniové, nýbrž obyčejní studenti, kteří vedle své vysněné kariéry mají zcela banální starosti, kupříkladu s partnerskými vztahy. Sledujeme i jejich kantory. Někteří jsou nám sympatičtí, jiní méně. Přesto to všichni se svými svěřenci myslí dobře. Celým příběhem se navíc prolíná základní myšlenka: až dojdou do cíle, tedy absolvují, budou teprve stát na startovní čáře své vlastní životní cesty," říká překladatel Fame Michael Prostějovský.
Muzikál Fame nepřináší souvislý dramatický příběh, je řetězcem jednotlivých situací a minipříběhů. Proslulost získal také díky odvážným choreografiím, zahrnujícím i akrobatické prvky. Fame je především muzikál silných tanečních čísel. Za jeho předchůdce je možné považovat muzikál A Chorus Line, líčící na pozadí tvrdého konkurzu osudy tanečníků. "Hodně muzikálů si za námět bere příběhy lidí v zákulisí divadel. Řada z nich byla především pohádkami ‚o Popelce‘, tedy jak se z hodné sboristky stala hvězda i přes intriky slavné a zlé subrety. Pak přišel A Chorus Line, který se poprvé snažil o lidech, jež známe z jeviště, vypovídat pravdu," popisuje Prostějovský.
Stanislav Moša pověřil taneční složkou muzikálu Chorvata Igora Barberice, který herce například nechal ve finále ze střechy žlutého newyorského taxíku létat vzduchem ve smršti salt. Zbylý inscenační tým tvoří Češi - scénu navrhl Emil Konečný, kostýmy vytvořila Andrea Kučerová, pod hudebním nastudováním je podepsaný Karel Albrecht.
Dvě česká jména v obsazení zastupují tanečníci Aneta Majerová a Michal Matěj. "Naši britští kolegové jsou, co se týče muzikálové profese, vychováváni jinak a vyrůstají v jiném prostředí než my. Už jen díky tomu, že mají doma velkou konkurenci, nemohou usnout na vavřínech. A takový pocit jsem měla na jevišti při zkouškách, jako by to celé byl jeden velký konkurz. Takže jsem musela zabrat, abych taky ‚postoupila‘. O tom je vlastně samotný muzikál Fame: všichni musí bojovat sami za sebe, nikdo za nikoho tu piruetu neotočí..." konstatuje Aneta Majerová.
