Případ nehorázně drahých štětek

Od roku 1996, kdy se začalo s výběrovým řízením na firmu, která by provedla rekonstrukci této scény, až do dnešních dnů se v Karlových Varech vystřídali čtyři primátoři, šest náměstků primátora zodpovědných za oblast kultury, sedm vedoucích odboru kultury magistrátu a sedm ředitelů divadla. Tím nejnovějším je dvaatřicetiletý Jan Koťátko, doposud výkonný ředitel chemičky Velvana Velvary. Funkce se ujme 1. října.

Jan Koťátko nikdy v uměleckém provozu nepracoval. „Ale k divadlu mám blíže než k chemii,“ tvrdí, a proto se také do výběrového řízení přihlásil. Koťátko je podle slov městských radních přesně mužem, kterého hledali. Slibují si od něj, že dá do pořádku tolik diskutované hospodaření karlovarské scény.

Jenže lidé z divadla tvrdí, že hospodaření vůbec není v tak špatném stavu, jak se snaží líčit mnozí karlovarští politici. To je také hlavní důvod, proč mezi divadelníky a radnicí panují rozbroje. Právě kvůli sporům o hospodaření letos na ředitelský post rezignoval Koťátkův předchůdce, známý producent Čestmír Kopecký.

M y   n i c , m y   m u z i k a n t i

Nejnovější kapitolu z dějin malérů karlovarského divadla otevřela hloubková kontrola, již úředníci provedli loni v listopadu. Kopecký z deseti nalezených pochybení připustil jediné, a naopak shledal formální chyby u kontrolorů. I vedení radnice práci svých kontrolorů zprvu komentovalo rozpačitě. „Zjistil jsem, že i na naší straně byly rezervy a že některé věci mohou být trochu jinak,“ řekl primátor Roubínek na konci ledna, avšak 13. března ve svém stanovisku k rezignaci Kopeckého sdělil, že už 22. ledna byly Kopeckého námitky zamítnuty.

Jádro sporu se točilo kolem předraženého inventáře scény. V divadelní a účetní terminologii už i za hranicemi města se ujal termín karlovarská divadelní záchodová štětka. Těch má být v divadle 27 a každá z nich má cenu 4316 korun.

Tenhle cenový problém, jak se však záhy ukázalo, nevznikl v divadle, nýbrž na radnici - a to v době, kdy se historická budova rekonstruovala. Vítěz výběrového řízení měl udělat stavební a restaurátorské práce a zároveň dodat inventář. Nabídka vítězné firmy obsahovala vysoké ceny inventáře, které byly kompenzovány levnějšími stavebními pracemi. V tisících položek si toho tehdy nikdo údajně nevšiml.

Nikdo dodnes nevysvětlil, proč se magistrát pokusil převést inventář z účetnictví města do účetnictví divadla teprve loni na podzim, tedy dva a půl roku po skončení rekonstrukce. Nicméně Čestmír Kopecký podepsal převodky, jimiž se majetek měl převést z účetnictví magistrátu do účetnictví divadla. Později však Kopecký a jeho ekonom Tomáš Zámečník, který je nyní pověřen řízením divadla, začali tvrdit, že převodka není relevantním dokumentem, jímž lze majetek převést z města na divadlo. Vedení města však opakuje, že inventář převeden je. Majetek však nyní v účetnictví nemá zanesen ani radnice, ani divadlo.

Město zadalo auditorské firmě úkol, aby v divadle učinila forenzní šetření. To potvrdilo, že během rekonstrukce divadla nastalo nejedno pochybení. Auditoři dále tvrdí, že inventář s takovými cenami v podstatě nelze do účetnictví divadla zavést a že odpovědnost za stanovení správných cen musí nést město.

Ani forenzní šetření však neodhalilo konkrétní viníky, kteří předražený majetek mají na svědomí. O to se současně snaží i policie, která kauzu rovněž prošetřuje.

Karlovarští politici se dohadují, kdo za předražený majetek a následné neodstraňování závad nese větší odpovědnost.

N e d ě k u j e m e  ,  o d e j d ě t e

Hlavní činností divadla však není vedení účetnictví, nýbrž hraní divadelních her. A v té oblasti jsou zásluhy Čestmíra Kopeckého, který v karlovarském divadle jako ředitel strávil necelé dva roky, mnohem méně zpochybnitelné. Na tom se odborná kritika bez velkých problémů shodla. „Karlovarské divadlo ze sezony na sezonu postoupilo z divize do první ligy. To, co se v Karlových Varech podařilo za poslední dva roky, je divadelní zázrak,“ kupříkladu napsal Petr Pavlovský, vedoucí katedry divadelní vědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

Kopecký dokázal do divadla přilákat k práci některé známé osobnosti. Měl totiž kontakty nasbírané během své televizní a filmařské producentské činnosti.

Za působení Kopeckého se také podařilo zřídit druhou, alternativní scénu Husovka. V ní se hrají především hry, které se do historické hlavní budovy divadla jaksi nehodí. A pravda je, že velká část diváků Husovky by do hlavní budovy asi ani nepřišla.

Kopeckého uměleckých zásluh si více všimli lidé mimo Karlovy Vary. Když byl po Kopeckého rezignaci jeden z radních dotázán, proč bývalému řediteli za jeho práci nikdo z města ani nepoděkoval, radní odpověděl: „Za co?“

O t a z n í k y

Budoucí ředitel Městského divadla Jan Koťátko už nastínil, že se hodlá hodně věnovat hospodaření divadla. „Budu se muset seznámit s faktickým stavem účetnictví. A poté nezbude než začít napravovat problémy, které vznikly v minulosti.“

Co se však týče umělecké činnosti, směrem k ní se Koťátko při konkurzu omezil na obecné proklamace typu, že se musí vybudovat funkční herecký soubor nebo že je zapotřebí získat zájem mladé generace.

Je jasné, že odpovědnost za uměleckou činnost divadla bude mít především umělecký šéf. Jeho jméno však zatím není známo.

A neznámá je rovněž divadelní strategie karlovarské radnice. Karlovarská politická scéna a její rozhodnutí totiž procházejí permanentními proměnami; názory a opatření se tu točí stejně jako lidé.