Vojtěch Dyk odněkud vytáhl korunu ze srnčích parůžků a položil ji doprostřed kruhu, který jsme vytvořili ze židlí. Prý abychom se cítili v přátelské atmosféře jako u táboráku. Ve velkorysém divadelním prostoru Veletržního paláce, díky komornímu počtu tvůrců nyní výrazně tichého, právě skončila zkouška Pana Theodora Mundstocka. Tedy inscenace, kterou dle slavného románu Ladislava Fukse pro zdejší scénu Studio Hrdinů zkouší básník a režisér Miloš Horanský.
„S Ladislavem Fuksem jsme se asi třikrát protnuli. Ten román jsem obdivoval, ale zároveň s ním i polemizoval. Za normalizace jsem s jeho defétistickým postojem nesouhlasil,“ upozorňuje Horanský, že neinscenuje Fukse, ale spíše vlastní „laskavou“ polemiku s ním.
Utrápená kafkoidní bytost
Fuks ve svém vrcholném díle z roku 1963 popisuje osud pražského Žida za doby protektorátu, kterého sužuje představa, že bude deportován do koncentračního tábora. Rozhodne se proto na osudový moment s až pedantskou pečlivostí přichystat. Vedle děsivého puntíčkářství navíc Fuksův Theodor Mundstock trpí schizofrenií a vede dialogy se svým druhým já – osobou Mon.
„Je to, jako by mrtvý šel na smrt, vše je předem prohrané. Mundstock je utrápená kafkoidní bytost,“ popisuje Horanský, proč mu takový postoj zvláště v odevzdaných časech normalizace vadil.
„Knihu jsem poprvé četl asi před patnácti lety a nyní znovu, abych si to připomněl. Náš text je natolik odlišný, že bych ho považoval za svébytné umělecké dílo,“ popisuje představitel titulní úlohy Vojtěch Dyk. „Kniha je impulz, ani bych neřekl předloha. Postavy jsou velice odlišné, i ten Mundstock by se dal zaměnit za jakékoli jiné jméno,“ upozorňuje herec a dodává, že mu v patnácti Fuksova kniha nic neřekla. „Nebyl jsem v tom věku moc zahloubaný. Nyní jsem si tam našel víc, ale upřímně říkám, že náš text je báseň, na rozdíl od té depresivní prózy,“ dodává Dyk. Vedle něj se v Horanského hře objeví Gabriela Míčová a Dana Poláková, což dramatik označuje za vznešené setkání.
Pro všechny
Stejně jako padesát let starý text se i aktuální inscenace bude odehrávat za druhé světové války a divák v ní objeví množství nadčasových témat. „Třeba Bůh – to je dobrá persona, dobrý pojem, ne? Dále lidé v mezních situacích, láska či úzkost lidí drcených smrtí,“ vypočítává autor. „Jsme archaičtí, ctíme Boha, lásku a statečné,“ dodává s pohledem do imaginárního plamene.
Scénu má na starosti výtvarník Michal Pěchouček, diváky však čeká komorní podání. „Budeme se snažit o minimalistickou scénu a maximální herectví,“ doplňuje Dyk. Herec připouští, že angažmá v holešovickém alternativním prostoru je pro něj změnou. „Dlouho jsem divadlo nezkoušel. Změna je i zdejší prostor – je takový punkový, vše se dělá na koleně, což mám rád,“ popisuje.
Studio Hrdinů má své publikum, ale tahle hra by neměla mít omezení. „Máte srdce? Mají ho všichni? Pak je to pro všechny. A to neříkám pyšně,“ shrnuje Horanský. „Milostné scény jsou cudné, jen poezie dotyků. A hrůza? Ta čeká všechny děti na světě. Tohle je hrůza s katarzí,“ zamýšlí se autor.
Pan Theodor Mundstock má premiéru ve středu, první repríza je na programu hned o den později.
