"Jirka byl stále označován za frajera nebo šlechtice, ale to samozřejmě bylo jen klišé. Ovšem klišé, které rád spoluvytvářel. Nebyl kavárenským povalečem, naopak velmi poctivým hercem," říká Vladimír Procházka, současný ředitel Činoherního klubu, který na této scéně dlouhá léta působil jako dramaturg. V divadle si také Kodet zahrál rozličnější role než ty, které mu po většinu jeho života dopřál socialistický filmový průmysl.
Na DAMU se kvůli emigraci nevlastního otce dostal s obtížemi a školu nakonec vystudoval bez diplomu - nezískal zápočet z ruštiny, protože se ruský jazyk ze zásady odmítal učit. Jeho první angažmá směřovalo do Pardubic a do Ostravy, odkud se skupinou režiséra Jana Kačera přešel do nově založeného Činoherního klubu.
Zpočátku hrál menší role, ale rychle se postavil po bok hvězd divadla, mezi které patřil Jiří Somr, Josef Abrhám nebo Petr Čepek. Obrovským Kodetovým triumfem na prknech Činoherního klubu byl Chlestakov v Gogolově Revizorovi. Zářil také jako Jaša ve slavné Kačerově inscenaci Višňového sadu a v titulní roli Strýčka Váni.
Velká éra Jiřího Kodeta přišla rovněž v osmdesátých letech. "Byl skvělým Rytmistrem v Horváthových Povídkách z Vídeňského lesa. Zahrál tu postavu s takovou rakouskouherskou noblesou, jak by to nikdo jiný nedokázal," vzpomíná Vladimír Procházka.
Mezi další velké figury, které vytvořil, patří také stárnoucí unavený hrabě Šabelskij z Ivanova, Šťastlivec z Ostrovského Lesa či Utěšitel z Gogolových Hráčů.
"Podle mého mínění dvě třetiny hereckého umění tvoří osobnost herce. Jiří měl obrovský lidský rozměr a také díky tomu byl tak dobrým hercem," uvažuje Procházka.
Jiří Kodet byl zároveň rozporuplnou osobností, která nejen okouzlovala, ale vzbouzela i nevoli. "Dovedl být protivný a někdy skoro zlý. Vyrovnával to jednak výkony na jevišti, jednak dokonalým vypravěčstvím. Všechny historky Činoherního klubu jsou spojeny s Jiřím Kodetem. Nejenže neobyčejné situace zažíval, ale dovedl je královsky podat. Měl ohromný smysl pro humor, obrovský vypravěčský talent, ovládal umění pointovat," vzpomíná Vladimír Procházka. Mnohdy prý Kodeta prosili, aby ustal ve vyprávění, protože doslova zmírali smíchy.
Jiří Kodet byl členem "Činoheráku" pětadvacet let a zažil jeho výšiny i propady. V devadesátých letech přijal se zadostiučiněním nabídku Národního divadla, odkud komunisté vyhodili jeho matku, herečku Jiřinu Steimarovou. "Angažmá v Národním Jiřímu lichotilo, ale myslím, že tam nebyl tak šťastný jako v Činoherním klubu," domnívá se Procházka.
V Národním divadle Jiří Kodet vytvořil sedmnáctku rolí, mezi jeho mistrovské kreace patřil například Antonio v Shakespearově hře Mnoho povyku pro nic.
