Šest měsíců se hrálo na Broadwayi a v současnosti je uvádí stovka divadel ve více než padesáti zemích světa. Čtyři Londýňané si tady prohazují partnery, podvádějí se, opouštějí a trýzní důkladnými zpověďmi. Strašlivě se milují, jenže jejich láska je silou stejně tvůrčí jako ničivou.
Marber je generačním souputníkem mladých dramatiků takzvané cool vlny, přinášející otevřené obrazy sexu, násilí a beznaděje. Ani jeho hra Na dotek nepostrádá verbální obscénnosti, přesto autor nechce mít s touhle provokativní poetikou nic společného. "Jestli někoho hra šokuje, tak rozhodně mimo Anglii. U nás se teď hrají kusy, proti kterým je Na dotek čajový dýchánek. Pokládám se za konvenčního spisovatele a nechápu, proč mě někdy spojují s těmi mladými rebely," říká.
Za šokující bývá označována třeba scéna, při které si dvě mužské postavy pod falešnými identitami užívají sex po internetu. "Tenhle výjev jsem napsal v roce 1997, kdy internet masově neužívalo tolik lidí, takže při premiéře půlka divadla vůbec nechápala, co se na jevišti děje. Jak se rozšiřuje počet lidí, kteří chatují, tím víc tomu publikum rozumí. Ale diváci se spíš smějí, než by se pohoršovali. Přesvědčil jsem se, že jazyk pornografie je stejně srozumitelný všude na světě," popisuje Marber.
Podle něj hra nechce provokovat, ale především vyprávět příběh o lásce. A diváci, kteří se často v charakterech dvou mužů a dvou žen poznávají, ji prý také jako milostný příběh vnímají: "Dokonce mi píší dopisy, a ptají se: Jak to, že jste napsal o nás? A já se jim hluboce omlouvám."
Inspiraci našel Marber v díle Milana Kundery. "Ovlivnil mě román Nesnesitelná lehkost bytí a rané Kunderovy povídky. Předobrazy pro mé dvě postavy jsem našel v Tomášovi a Sabině právě v Nesnesitelné lehkosti bytí," přiznává. Přímé osobní zkušenosti v tom prý nejsou. "Ta hra nemá autobiografické rysy, i když někteří moji přátelé by s tímhle tvrzením asi nesouhlasili. Ty události se v mém životě rozhodně neodehrály, ale nemohl bych tu hru vytvořit, kdybych neprožil emoce v ní obsažené," vysvětluje Marber a dodává, že kdyby psal Na dotek dnes, vypadala by hra jinak. "Dneska se totiž cítím šťastný."
Kritici ho pasují na jednoho z nejtalentovanějších autorů a hru Na dotek označují za jednu z nejvýznamnějších britských her devadesátých let. Zdá se však, že na Marbera přes všechny úspěchy hvězdný prach nesedl - působí skromně, až nesměle. Na otázky odpovídá s typickým britským humorem: nezapře v sobě komika, který se živil psaním skečů. Ještě dříve, než prorazil na divadle, psal se skupinou komiků scénky pro televizi a rozhlas.
V současnosti dokončuje Patrick Marber svou třetí divadelní hru, jež se prý svým námětem ani okrajově hře Na dotek nepřibližuje. "Je to o muži, který zažívá krizi středního věku. Podle mě to také bude komedie - ale uvidíme, jak ji označí kritici. Čechov si také myslel, že píše komedie..."
 Britský dramatik Patrick Marber se přijel do Prahy podívat na svou hru Na dotek. |
 Britský dramatik Patrick Marber se přijel do Prahy podívat na svou hru Na dotek. |
 Britský dramatik Patrick Marber se přijel do Prahy podívat na svou hru Na dotek. |
 Britský dramatik Patrick Marber se přijel do Prahy podívat na svou hru Na dotek. |
