"Vzal jsem úkol režírovat tuto operu nejen jako práci, ale jako stanovisko," líčí své pohnutky režisér, jenž zareagoval na loňské podzimní rozhodnutí brněnského magistrátu "pozastavit" kvůli finančním škrtům na sedm měsíců činnost brněnské opery i baletu a rozpustit prakticky oba soubory.
Do ulic tehdy vyšly stovky brněnských protestujících a divadla se krátce před svou smrtí zastal i Václav Havel, jehož vdově Dagmar "svou" Rusalku Morávek věnuje. "Připadá mi, že v jejím osudu se zračí i osud pohádkové bytosti, která se obětovala pro lásku," zdůvodnil své rozhodnutí režisér a upřesnil, že "jeho" práce na Rusalce měla být hlavně aktem, jímž chtěl přispět k záchraně operního souboru Národního divadla Brno.
I když má Vladimír Morávek pověst postmoderního tvůrce, v případě nejnovější brněnské Rusalky slibuje, že inscenátoři vzali vážně každou Dvořákovu notu a každý Kvapilův verš libreta. Dokonce tak vážně, že v osudu obětující se Rusalky spatřuje režisér nejznámější příběh oběti na světě – Ježíše Krista. A v úloze prince kromě archetypálního vzoru muže, který slíbí věrnost, ale jednoho dne "se probudí s cizí ženou v cizím pokoji", i osud prince Hamleta, jenž "vyjde být světu k dispozici, ale nemá dost sil a prohraje vše".
V nastudování dirigenta Jaroslava Kyzlinka a převážně s brněnskými představiteli se tak Rusalka po čtyřech letech od derniéry své předchozí zdejší inscenace opět vrací na scénu Janáčkovy opery.
