Morávek nešetří ani Formana

Režisér Vladimír Morávek nešetří ve svých inscenacích ani Čechova, ani Shakespeara a výjimku neudělal ani u Miloše Formana. Jeho komedii Hoří, má panenko! převedl s respektem, ale filmový scénář rozšířil o svůj vlastní příběh.

Příběh loučení s Klicperovým divadlem, odkud skoro po deseti letech míří do Divadla Husa na provázku.

Podstatná část inscenace však plyne podle filmové předlohy – od příprav plesu přes zpackanou volbu královny krásy, požár či rozkradenou tombolu až po tristní finále s poděkováním bývalému hasičskému veliteli.

Z hlušiny plkání umí Morávek vykutat komické situace a pěstuje poetiku koncentrované trapnosti, jež obyčejné dění přetaví do groteskní podoby.

Účinkující vede k výkonům, v nichž originalita herců rozvíjí klasickou formanovskou stylizaci. Ať již to jsou pánové z plesového výboru, kterým Ondřej Malý, Filip Richtermoc a Jiří Zapletal propůjčili kurážnost venkovských samců i ustrašenost ženáčů.

Nabobtnalé funkcionářské ego předvádí Martina Součková jako předsedkyně Helena i Filip Rajmont v roli jednatele Macka.

Ozdobou panoptika je i Jiří Jelínek v roli „veselého baviče“ Jiřího Srny, který se umanutě řídí heslem: „Dobrou náladu za nás nikdo neudělá!“ Formanovi je Morávek blízký i v umění kontrastu – bez rozpaků skočí ostrým střihem do výstupů, které přímočaře obnaží člověčí osamělost.

Morávek dění prošpikoval četnými odkazy na hradecké inscenace své i kolegů. Celá ta smršť nicméně nepostrádá smysl ani pro nezasvěcené diváky.

Vpád divadelního světa na hasičskou tancovačku má totiž logiku – venkovští požárníci jsou zároveň členy dalšího spolku: ochotnického Divadla Krása. A poté co od ubytovny chytne i divadelní budova, je tady prostor pro velkolepou variaci na požár z Tří sester.

Následující vypočítávání hostů a jejich útraty číšníkem, jenž vyjmenuje členy souboru včetně režiséra, nabírá takřka rozměrů posledního (divadelního) soudu.

Divadelní podoba Hoří, má panenko! svědčí o tom, že se Morávek stal Formanovi rovnocenným vypravěčem. Jejich hrdinové sice spřádají sny o velkoleposti, ale věčně klopýtají o pivní horizont myšlenek a skutků. O to tvrději pak dopadnou na zem, kde chvatně sbírají rozházené lístečky do tomboly svého osudu. A jaksi na přidanou Morávek vystřihl mistrovský valčík na rozloučenou s Klicperovým divadlem.