Ladislav Chudík

Ladislav Chudík | foto: Dan Materna, MAFRA

Husák byl na mě přísný, říká Ladislav Chudík

  • 21
Není zdaleka jen "primář Sova". Často hrál i esesáky či estébáky, naposledy v Hřebejkově filmu Kawasakiho růže. Politika mu odjakživa zasahovala do života, už ve 40. letech se třeba stýkal s budoucím prezidentem Gustávem Husákem.

S Husákem se seznámil přes jeho manželku, divadelní režisérku, s níž Chudík začínal v bratislavském divadle. "Souvisí to se vznikem Nové scény Slovenského národního divadla v roce 1946. Doktorka Husáková začínala jako členka hereckého souboru, ale její ambicí byla režie. Pak se z toho zrodila pomluva, že Nová scéna vznikla jako Husákův dar pro manželku," říká Chudík.

Pracovně má na Magdu Husákovou spíš dobré vzpomínky: "Měl jsem štěstí, že mi nabídla role, kde jsem zazářil a dostal jsem za ně i divadelní ocenění. Přátelili jsme se, dokonce jsme k Husákům chodili." Husák na něj při návštěvách působil prý tak, že je sice v místnosti "fyzicky přítomný", ale naprosto mimo zájem ostatních.

"On divadlo trpěl jen kvůli své ženě," říká Chudík. Podle jeho názoru Husák tehdy, tedy na konci 40. let, myslel jen na politickou kariéru. "To prý, když byl ještě malý, ptal se: když bude pilně studovat, jestli se může stát papežem? Asi to bude jen drb, ale faktem je, že to byl uzavřený člověk."

Ladislav Chudík

V roce 1950 spadl Husák do sítě politických procesů a byl obviněn s dalšími nejvyššími představiteli KSČ z buržoazního nacionalismu. Byl zatčen 6. února 1951. I když ho mučili, rozhodl se hájit. Odvolal vynucená přiznání, připouštěl politické omyly, ale odmítal záškodnické úmysly. Tím se proces protáhl až do dubna 1954, takže přežil Stalina i Gottwalda, což mu zřejmě zachránilo život. Dostal "jen" doživotí a nakonec ho po 9 letech propustili.

"Pointa všeho je, že po dlouhých letech, po seriálu Nemocnice na kraji města, jsem v roce 1982 dostal titul Národního umělce," říká Chudík. To znamenalo, že ocenění mu musel předat prezident, kterým byl Gustáv Husák. Bývalý vězeň komunistického režimu předával vysoké statní vyznamenání člověku, který v roce 1968 na několik měsíců emigroval...

"Když mi ocenění předával, chtěl jsem poděkovat, ale on mi stroze řekl: ´No, asi jste si to zasloužil!´ A díval se na mě odměřeně. Tím mi sebral možnost cokoliv říci. V něčem byl na mě přísný," vzpomíná Chudík.

Čtěte ve čtvrtečním magazínu DNES

Proč herec v roce 1968 emigroval do Vídně a po půlroce se vrátil?
Jak manželka prezidenta Svobody rozhodla o Chudíkově kariéře?
Co udělal, když ho lanařila StB, aby donášel na kolegy?