Na scéně ožije slavný hasičský bál, kde se volí miss, rozkrádá tombola a hoří.
Proč si Morávek pro své rozloučení vybral právě tuto hru? "Je to pro mne jedna z nejlepších českých komedií, bolestná a neuvěřitelně zábavná," říká režisér, který se s Formanem dlouho nemohl spojit. Dovolal se mu, až když přijel se svým prvním filmem Nuda v Brně do New Yorku.
"Forman mi říkal, že mu o Nudě v Brně nadšeně vyprávěl Milan Kundera a že by ji rád viděl. Zahrnovali jsme se navzájem hezkými slovy, tak jsem ho požádal o práva k Hoří, má panenko. Řekl, že k nám má absolutní důvěru a že si s tím můžeme dělat, co chceme. Ředitel Dilie Jiří Srstka vyřídil souhlasy spoluautorů Ivana Passera a dědiců Jaroslava Papouška," líčí Morávek.
V roce 1967, kdy film vznikl, sloužili požárníci jako jinotaj namířený proti komunistům. "Bylo tedy třeba vymyslet, jakým způsobem a o čem budeme text hrát my," vysvětluje Morávek. "Naši hasiči jsou současně členy Divadla Krása, což je jméno souboru ochotníků, jejichž sjezdem začínala moje dávná inscenace Hraběte Pálfyho v Klicperově divadle. Držím se prvního přikázání pro tvůrce komedie: Když si člověk chce z něčeho dělat legraci, měl by si ji nejprve začít dělat sám ze sebe, aby účet byl čistý a právo nezastavit se před ničím nesporné."
Inscenaci bere Morávek do jisté míry jako dárek na rozloučenou s celým souborem: "Bylo to jedno z nejtěžších zkoušení. Museli jsme vytvořit iluzi roztančeného hotelu, což ve filmu dělá tři sta lidí. Nás je sedmadvacet. Hlavními hrdiny jsou pantatíci po padesátce, my takového máme jednoho. Je také složité secvičit formanovské dialogy, aby působily lehce, jako by nebyly hrány, ale žity. Bylo to zároveň vzrušující a zničující, mnohokrát jsme si nevěděli rady, do toho přišla chřipková epidemie a horečky."
Za nejpošetilejší cestu by režisér pokládal pokus vyrovnat se filmovému originálu – při vší omezenosti divadla. "To není možné. Znalcům a milovníkům Formanova filmu bych řekl: Naše inscenace se mu podobá ve všem a v ničem. Všechno je nápadně podobné, přitom však jiné. Je to jako dělat podruhé písničku Yesterday, ale tak, aby to znovu byl zážitek. Ten mistrovský kousek herci dokázali," věří Morávek, který se teď chystá dotočit svůj druhý snímek Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště.
Prvky filmu a divadla se ostatně sešly i v hudbě k představení, kde do směsice Gotta, Přenosilové či Vondráčkové v podání plesové kapely zní hudba z Nudy v Brně i dávnějších představení hradecké scény. "Když divadlo hoří, vydává v naší inscenaci zvuky – ocelová konstrukce se rozezní tajemnými melodiemi. To jsou vzpomínky té oceli na všechno, co se v divadle hrálo a zpívalo," shrnuje Morávek své loučení.
