Přesně v duchu gogolovského šlehnutí: Sami sobě se smějete!
Zápletka Impresária může Gogolova Revizora vzdáleně připomínat. V Goldoniho Benátkách se bleskem rozšíří zpráva, že do města dorazil turecký impresário, který nabízí operní angažmá ve Smyrně.
Defilé komediantů, kteří přicházejí nabídnout své služby, si v ničem nezadá s obrazem zkorumpovaného Gogolova obludária. Operní zpěváci jsou sice více excentričtí a malicherně ješitní, avšak zrovna tak připraveni ponížit se za hranici lidské důstojnosti.
Konkurenční trojice zpěvaček v podání Nely Boudové, Lady Jelínkové a Dany Černé připomíná saň, jejíž jednotlivé hlavy se sice k smrti nesnášejí, přesto se jako jedno tělo postupně vydávají za impresáriem a nechávají se osahávat chlípným staříkem.
Groteskně morbidní výstupy Stanislava Zindulky, kdy rozjuchaný stařík opakovaně kolabuje a sluhové mu po litrech pouštějí žilou, míří do výšin černého humoru. Na tablo karikatur divadelního světa přišpendlili výstižné typy i ostatní: Ondřej Vetchý chorobného narcise, Jaromír Dulava hadovitě přizpůsobivého konformistu, Pavel Kikinčuk uprskaně snaživého agenta - dohazovače, Josef Žluťák Hrubý netalentovaného příživníka.
Nad tímto hašteřivým hejnem krouží jako jestřáb Hrabě Cipera v podání Petra Nárožného, který si coby přítel umělců vybírá svou další vnadnou kořist.
Komediální potenciál souboru Činoherního klubu je mimo pochybnost, expresivní nadsázka bravurních hereckých kreací má řád a styl, přesto nad novou inscenací visí nebezpečí přílišného domáhání se už beztak bouřlivých diváckých reakcí.
Aktuálně připsaná pointa, kdy Hrabě Cipera zorganizuje zkrachovalým komediantům evropské turné útěchy, a to i po českých sokolovnách, by pak paradoxně mohla ztratit své polemické ostří.
CARLO GOLDONI - Impresário ze Smyrny
Činoherní klub Praha. Překlad Jaroslav Pokorný, úprava a režie Ladislav Smoček, dramaturgie Vladimír Procházka a Roman Císař, scéna Luboš Hrůza, kostýmy Nina A. Stillmark.
 Fotografie z divadelního představení Impresário ze Smyrny. |
