Lehce popletený průvodce (Jakub Gottwald) dobrácky kontroluje lístky a osobně se omlouvá postávajícím divákům, že kolegyně (Anna Císařovská) má zpoždění. Stojíme před vstupem do prostor vybydleného Domu uměleckého průmyslu, jehož okna shlížejí na Národní třídu.
Úvod představení, které do některých pokojů šestipatrového domu připravilo pražské Divadlo X10, náhle naruší nestárnoucí holič (Václav Marhold), který pamatuje prvorepublikovou slávu stavby a nadává na současné hlasité umělce. Velice autenticky začíná nezvyklé představení Dům uměleckého poltergeista, který pro soubor napsal Tomáš Dianiška.
Diváci se zde účastní fiktivní prohlídky, kterou však začnou narušovat paranormální jevy – nábytek se přesouvá, dveře samy zavírají a hlavně v některých místnostech se zjevují postavy, které měly být už několik desetiletí mrtvé.
Dianiška spolu s kmenovou režisérkou Xdesítky Ewou Zembok stvořili představení, kde diváci prožívají fiktivní scénky z naší minulosti. Potkáme třeba Jana Wericha či Františka Filipovského (oba ve ztvárnění Pavla Neškudly), jak tokají se zpěvačkou Ljubou Hermanovou. Zažijeme dramatickou chvíli z doby Pražského povstání i dvě setkání s Václavem Havlem. Tvůrci nás tak provedou nejen úžasnou (i když nyní v žalostném stavu) funkcionalistickou budovou, ale i stoletím naší republiky.
Zní to lákavě, ale až na velice vyvedenou scénu s StB však divák nic originálního nezažije, tým totiž ve scénkách spíše jen vrší obvyklá klišé. Dianiškovo jméno svítí na plakátu výrazně, jenže jeho originální styl, vtip a záliba v braku kolem Domu uměleckého poltergeista nejspíš jen prošly zpovzdálí.
Dům uměleckého poltergeistaDivadlo X10 premiéra 30. srpna 2018 režie: Ewa Zembok hrají: Anna Císařovská, Jakub Gottwald, Vojtěch Hrabák, Václav Marhold, Pavel Neškudla, Petr Uhlík |
Diváci na hru o jedné nevydařené prohlídce přistupují s potřebnou hravostí, ale při opakovaném postávání v mezipodlažích a čekání na další scénku jejich nadšení postupně opadá. Hercům se přitom nedá upřít snaha a zapálení, zvláště Jakub Gottwald hraje svého zmateného průvodce skvěle. Ale to je tak nějak vše.
Divadlo X10 si zřejmě ukouslo příliš velké sousto – představa, že samotná procházka domem a dotyk jeho genia loci inscenaci takzvaně udělá, byla mylná. Vědomi si toho však museli být i tvůrci, Patrné je to třeba ze čtyř různých konců, které divákovi postupně nabídnou. Snaha navléci problematické epizody našeho století na dnešní dobu taktéž úplně nevyzněla, i když ten opravdu úplný závěr působí mile.
Xdesítka vyrůstá z nadšení mladých tvůrců, entuziazmus z jejich tvorby čiší. Je to sympatické, ovšem profesionální scéna by neměla spoléhat pouze na tento fakt.
