„Vtip je jako bonbonek zabalenej v papírku. Někdo si ho rozbalí hned, někdo až doma, někdo za týden... Ale to je jedno. Než bych ho podal rozbalenej, anebo dokonce předcucanej, tak to ne. To ne. To je taková moje soukromá teorie; že vtip mám zabalit do naprosto vážné, klidné tváře.“
Tak cituje publicista a ředitel Divadla Viola Robert Tamchyna Miroslava Horníčka v úvodu své vzpomínky na tohoto baviče, komika, herce, spisovatele i vypravěče.
Jeho text vyšel společně se slovy Vladimíra Justa a Přemysla Ruta v rámci bookletu k třídiskovému souboru s názvem Dobře odtajněný Miroslav Horníček. Vydavatelství Supraphon jej vydává k blížícímu se stému výročí Horníčkova narození, které připadá na letošní listopad. Název odkazuje k Horníčkově knize Dobře utajené housle, jejíž čtenou verzi lze na jednom z disků taktéž najít.
„Cimrmani, Šimek, Grossmann, Jiří Suchý, trojice Šimek, Sobota, Nárožný, ti všichni mají své komplety, ale Miroslav Horníček dosud nikoli,“ popisuje v průvodním slově dramaturg souboru Jakub Kamberský, co stálo za jeho dva roky starým nápadem vytvořit antologii ze záznamů Horníčkova mluveného slova.
Přes třicet hodin materiálu
Před posluchače se tak dostává dílo skutečně mamutího rozsahu, tři disky celkově obsáhnou třicet hodin, dvě minuty a třiadvacet sekund.
Kamberský upozorňuje, že i přes takovou délku nelze Horníčkův komplet považovat za soubor všech jeho nahrávek. „Takový celek by naznal opravdu obřích, jen těžko poslouchatelných rozměrů,“ přiznává dramaturg.
Vynechat tak třeba musel Horníčkovy interpretace a četbu jiných autorů. Cílem nahrávky bylo především představit umělce jako „příležitostného herce, konferenciéra, klauna a zejména pak interpreta vlastních textů“.
Bohatý průřez Horníčkovou tvorbou však posluchači nabídne nejen to nejlepší – nechybějí samozřejmě slavné Hovory H (vlajkové lodi Horníčkovy tvorby je věnováno hned dvacet čtyři stop na druhém disku) či Předscény s Janem Werichem – ale i několik nikdy nevydaných rarit. Jednou z nich je třeba pásmo Zavinil to bubínek, které se jako náhradní představení za Dobře placenou procházku hrálo pouhý jeden týden.
Sám Kamberský pak vyzdvihuje komponovaný Recitál Hany Hegerové + Miroslava Horníčka z roku 1966 a ojedinělý pořad Zavěste, prosím, volá Semafor, kdy v rámci Mistrových šedesátin gratulují Jiří Suchý, Miloš Kopecký či Satinský s Lasicou.
Intelektuálové ho považovali za komedianta, komedianti zase za intelektuála, Horníčkova síla však, jak si ve svém textu všímá Vladimír Just citující Václava Havla, stála ve spojení obou rolí. Právě vydaný soubor to ostatně dosvědčuje nejlépe sám.
