Autorem této scény je Matouš Škorpík a vznikla pro nejnovější inscenaci pražského Divadla Radka Brzobohatého, které se jako poslední premiéru sezony rozhodlo uvést Přelet nad kukaččím hnízdem.
Tak se totiž v originále jmenuje nejen Keseyho vrcholné dílo, ale i divadelní adaptace Dalea Wassermana, která vznikla dvanáct let před stejnojmenným oscarovým filmem Miloše Formana.
Je to ovšem Formanův film, který z Keseyho námětu učinil notoricky známé dílo. Třem ústředním postavám, tedy McMurphymu, sestře Ratchedové a náčelníku Bromdenovi, vtiskli jejich filmoví představitelé (Jack Nicholson, Louise Fletcherová a Will Sampson) své tváře navždy. Film s divadlem srovnávat nelze, ale právě v této rovině se s ním i tvůrci pražského divadla v čele s režisérem Lukášem Burianem vyrovnat museli.
Představitelé ústředních postav se totiž tak nějak podvědomě snaží filmovým protějškům vyrovnat. Nejlépe se to daří obrovitému Lukáši Malínkovi, i když právě on nemá v roli náčelníka tolik práce. Sadistická sestra působí v podání Romany Goščíkové výrazně mladší a postrádá tak děsivý „staropanenský“ vzhled z filmu. Dominantní roli jí však vedle dobré mimiky pomáhá budovat výrazná rtěnka.
Nejtěžší úlohu měl samozřejmě Miroslav Hrabě ztvárňující McMurphyho. Psychicky i fyzicky náročnou roli sice zvládl dobře, ovšem v některých gestech z něj inspirace oscarovým hercem čiší až příliš. To, co Nicholson uhraje svým nezaměnitelným charizmatem, tlačí Hrabě příliš silově.
Přelet nad kukaččím hnízdemDivadlo Radka Brzobohatého premiéra 19. června 2019 režie: Lukáš Burian hrají: Miroslav Hrabě / Lukáš Burian, Romana Goščíková / Anna Kulovaná, Petr Klimeš, Milan Enčev, Lukáš Malínek, Jindřich Žampa / Martin Šnajdr, Karel Hábl / Antonín Hardt, Alžběta Fišerová / Barbora Kepková, Michal Roneš, Marek Helma |
Co se však velmi povedlo, je obsazení vedlejších postav. Se čtyřmi chovanci ústavu (Petr Klimeš, Milan Enčev, Jindřich Žampa a nezničitelný Karel Hábl) totiž publikum doslova dýchá a jsou to oni a jejich skvělá souhra, co dělá z nejnovější inscenace pražské scény svěží jízdu.
Novinka v Divadle Radka Brzobohatého má sice i s přestávkou ke třem hodinám, ovšem děj na pódiu kvapí tak rychle, že běžící čas divák vůbec neregistruje. Je však třeba poznamenat, že v některých momentech (náčelníkovy halucinace či jeho finální útěk) by režie mohla být výrazně odvážnější a upustit od klišé (králičí masky, zastavený děj).
Celkově se ale Divadlu Radka Brzobohatého povedla činohra, která pro lákavé téma a dobré herecké výkony téměř všech zúčastněných bude nejspíš hitem.
