Desetidenní přehlídka rozložená v hradbách starého města, u Divadla Drak a v parku, totiž atmosférou připomíná spíš festival hudební než divadelní. Ospalá rána střídají bujará odpoledne a noci, v pauzách mezi představeními na trávnících společně odpočívají či řádí dospělí, děti a psi.
Velkou zásluhu na uvolněně prázdninové atmosféře má bohatý program pod širým nebem a cirkusová šapitó v parku, kolem nichž vyrostly nonstop stánky s pivem a buřty i čajovny s vegetariánským občerstvením. K hudebnímu festivalu lze Hradec přirovnat i bohatým programovým menu. Nabídka zahrnuje všechny žánry, loutky, operu, tanec, divadla kamenná i divoce experimentální.
Hradec tak má několik tváří: vyšňořené publikum v oblecích a kostýmcích tleskající v červeném plyši hlavní scény Klicperova divadla Višňovému sadu s Dagmar Havlovou, i mládež v kraťasech a teniskách, trpělivě stojící více než hodinovou frontu na místo ve stanu nezávislého divadla Vosto5.
Na letošním ročníku se domácí scény předvedly v dobré kondici a festivalové podmínky často představením dodaly ojedinělý šmrnc. Zvláštní půvab například získaly "provázkovské" Morávkovy Lásky jedné plavovlásky, hrané na parketách místní orlovny - lepší kulisy si příběh zasazený zčásti na vesnickou tancovačku ani přát nemohl. Herci navíc neváhali do hry zapojit i typické vybavení tělocvičny, jako sítě v oknech.
. V kostceČtrnáctý ročník festivalu nabídl kolem 240 divadelních představení, která odhadem zhlédlo přes 69 tisíc diváků. Na 21 scénách na různých místech v Hradci Králové se představilo na 130 souborů z Česka a dalších 12 zemí. Letošní rozpočet činil přibližně 6,5 milionu korun, z toho tři miliony tvoří příspěvek ministerstva kultury. Zbytek pokrývají příspěvky královéhradecké radnice, kraje, soukromých sponzorů a tržby ze vstupného. Vstupenky tvoří 30 procent z celkového rozpočtu. |
Poprvé na zájezdu
Do nově rekonstruované hradecké Besedy padla jako ulitá komorní opera Aleše Březiny a Jiřího Nekvasila Zítra se bude... s brilantní Soňou Červenou, které publikum připravilo potlesk vstoje.
Slabinou festivalu bývala zahraniční účast, do níž se čas od času vloudil vyložený průšvih. Již minulý ročník znamenal obrat k lepšímu. Letos nezklamaly dvě největší hvězdy: litevský režisér Oskaras Koršunovas se Snem noci svatojánské a milánské Piccolo Teatro s Aristofanovým Ženským sněmem.
Italové zahltili jeviště s energií vybuchující sopky. Aristofanovu pikantní komedii předvedli jako v nejlepším slova smyslu lidové, až dryáčnické pouťové divadlo, které pohotově zparoduje, co mu přijde pod ruku, ať již jde o klasickou operu nebo italské šlágry.
Ovace si vysloužila Ostrovského Bouře v podaní divadla z jihouralského Magnitogorsku, města hutí a oceláren. Režisér Lev Erenburg příběh nešťastné Káti Kabanové vyprávěl více než slovy pohybem, metaforou a symboly.
Inscenace okouzlila nejen scénou se stropním zrcadlem a obrovskou nádrží vody, ale také nasazením herců. Soubor z města vzdáleného od Moskvy tisíc sedm set kilometrů byl na zahraničním zájezdu vůbec poprvé a chválu přijímal s viditelným rozechvěním.
Divadlo evropských regionů
Hradec Králové, 21.-30. června. Pořadatel Klicperovo divadlo a Divadlo Drak.
Hodnocení: 90 %
