Britský komik a transvestita Eddie Izzard o sobě prohlašuje, že je „lesbou uvězněnou v mužském těle“. Herec známý například z filmu Valkýra či ze seriálu Hannibal vždy jako aktivista podporoval labouristy a nyní se prý chce své politické kariéře věnovat naplno. Prozatímní rozlučkou se světem stand-upu je tak aktuální turné Wunderbar, které 18. dubna představí i v pražském Kongresovém centru.
Na co se můžeme těšit?
Promluvím v podstatě o všem. Vezmu to od úsvitu dějin a velkého třesku, mám totiž svou vlastní teorii, kterou bych vám rád představil. Je stejně hloupá jako chytrá. Budu ale mluvit i o Gandalfovi, mluvících opicích či antickém králi. Nezapřu inspiraci v Monty Pythonech, takže to bude surreálné, ale snad vtipné. Show původně vznikala ve francouzštině a němčině, do angličtiny jsem ji převedl až poté.
Proto se jmenuje Wunderbar?
Proto, že polovina mojí země a polovina Američanů se snaží vrátit k politice, jak se dělala ve 30. letech. Extrémní pravice se snaží o izolaci a separaci. Tak jsem si řekl, že když se to naposledy ve světě dělo, byla dost v kurzu němčina a nacisté. Tak jsem si z němčiny propůjčil tohle slovo.
Jak velká část večera patří improvizaci?
Nyní už většinou vím, co budu říkat. V každé show to tedy bývá jen nějakých pět deset procent, takže docela málo. Celý večer ale na improvizaci vznikl. Když jsem kdysi začínal, v podstatě jsem jenom improvizoval. Nyní většinou jen měním pořadí vět či artikulaci.
Můžeme čekat nějaké vysloveně české narážky?
Je to světová tour, na které potkávám velice vzdělané publikum. Když natočíte film v Británii a pustíte jej u vás, pořád bude o Londýně. Takže i já v každém městě nabízím stejnou show. Napříč Evropou nevidím žádné rozdíly. Vystupuji většinou před progresivním publikem, většina z diváků byli, jsou či budou studenty, tedy přemýšliví lidé.
John Cleese jednou prohlásil, že jste ztraceným Pythonem. Co to pro vás znamenalo?
To bylo něco velkého. Myslím, že jsem se sekl v čase minimálně o nějakých dvacet let. Rád bych byl členem Monty Pythonů, oni byli a jsou mými komediálními průvodci. Jejich styl jsem kopíroval, oni sice stand-up nedělali, ale většina mého publika je miluje.
Je dnes těžší bavit ve stylu, kterým to kdysi dělali oni?
Dnes je hlavně těžší dostat se do televize. Oni jako nejlepší alternativní autoři své doby dostali pořad a asi ani moc nevěděli, co s tím. To by se dnes nestalo. Ovšem na druhou stranu právě dnešní stand-up dává možnost mluvit o čemkoli; jsem rád, že to mohu dělat.
Podporujete labouristy a sebe popisujete jako britského Evropana, co říkáte na současnost?
Ví se o mně, že jsem proti brexitu, proti Trumpovi, proti separaci a všem nenávistem v politice. To je pravda, proti těmhle věcem budu bojovat navždy. Zajímavé ale je, že asi 78 procent současných mladých má pozitivní vztah k EU. Jsou on-line, začínají volit a čím víc voleb projdou, tím víc bude jejich hlas znát. Takže musíme časem protlačit nové referendum. Lidé si začínají uvědomovat, že brexitová nenávist nikam nevede. Neví, kam směřovat. Budeme chtít naši budoucnost zpět. Pro mne jako britského Evropana je dobré být u toho. Ač se nyní neděje nic dobrého, jenom fakt, že tu někdo proti tomu bojuje, je důležitý.
Je ale komediální minulost výhodou pro politickou kariéru?
Dobrá otázka. Je to asi půl na půl. Pokud chci analyzovat současnost a přijít s vizí, je mi komediálnost k ničemu. Ale abych byl opravdu dobrý politik, musím umět komunikovat s lidmi a umět říci, co je hloupé. A to mne stand-up naučil.
