RECENZE: Samec je na mušce a samice ve střehu, hlásí Bílý karibu

Samec je na mušce a samice ve střehu. Věta z titulku je zásadním sdělením z anotace divadelní novinky Činoherního studia nazvané Bílý karibu. Ústecká scéna ji přivezla koncem ledna do pražského divadla Komedie.

Prosincová premiéra ústeckého Činoherního studia, ve které se vedle dalších herců představili Jiří Černý či třeba Andrea Berecková, sází na silnou vizuální stylizaci i expresivní herecké výkony. Autoři Marie Nováková a Tomáš Loužný, tedy dramaturgyně a režisér působící například v pražské Vile Štvanice a jejím okolí, se v ní nechali inspirovat inuitskou mytologií i estetikou. Ale taktéž prý dílem Alice Munroové či George Orwella.

V úvodu představení tak diváci sledují sáně, které táhnou dvě zachumlané postavy. Jiří Černý a Nataša Gáčová představují manžele, kteří své děti (znázorněné jako dva malé inukšuky) zasvěcují do tamních rituálů. Obzvláště otec v Černého podání působí jako samolibý rozumbrada, který má vše pevně v rukou. Ovšem jen na oko, jak se ukáže, když rodinku náhle začne ohrožovat nečekaný vetřelec. Samozvaná „hlava rodiny“ totiž nechá rodinu napospas a jednoduše vezme do zaječích. Šokovaná matka takový čin jen těžko rozdýchává a dá následně svému muži tak okaté nesplnění ochranitelské role náležitě sežrat.

Bílý karibu

75 %

Činoherní studio

premiéra 8. prosince 2023

režie: Tomáš Loužný

hrají: Nataša Gáčová, Jiří Černý, Tomáš Čapek, Annette Nesvadbová, Andrea Berecková

To se už na jevišti objevují další hrdinové specifického představení odehrávajícího se okolo obrovského krmelce. Tomáš Čapek ztvárňuje mocného „macho-muže“, který halasně vypráví historky ze svých dobrodružných cest a před kterým si žádná sukně nemůže být jistá. Že to s tím jeho proklamovaným hrdinstvím bude podobné, jako v případě Černého hrdiny, se ale dá poměrně očekávat.

I přes působivé inuitské pentle, tísnivě mrazivou atmosféru a jistý pocit mystična nabídli Loužný s Novákovou divákům poměrně srozumitelnou sondu do dnešního světa. Tedy do míst, kde původní rodinné vzorce a klasické rozdělení rolí už dávno neplatí. Že se s touto ztrátou rigidních statusů těžko vyrovnávají muži, je dávno známo. Bílý karibu však ukazuje, že stírání rolí může být v právě takto hraničních situacích matoucí i pro ženy. Alespoň tak lze chápat ústřední zápletku střetu rodiny s neznámým šamanem.

Další části představení se tak jasnému výkladu už trochu brání, i tak ale nabízí Činoherní studio působivý a dobře zrežírovaný kus, který se vedle spolehlivých výkonů může opřít o originální estetiku a působivou výpravu Eriky Majdišové.