RECENZE: Hlína a vagony na opuštěném nádraží očarují, už ale nepřekvapí

Nevyužívané nákladové nádraží se stalo jevištěm pro novinku Agora, ve které se Divadlo Continuo zamýšlí nad světem, ve kterém žijeme. Neradostné a pochmurně poetické obrazy opět okouzlí nápady a technickým provedením, soubor se ale začíná nebezpečně opakovat.

Mladá dvojice leží klidně v posteli. Dívka se náhle, patrně s noční můrou za hlavou, zvedne a odkryje peřinu i košili spícího chlapce. Místo očekávané kůže však diváci spatří břicho uhnětené z hrnčířské hlíny. Dívka se do jeho těla zaboří a udělá díru, ze které posléze vytáhne hlavu jiného hocha.

Až v hororovém duchu totiž vyznívají scénky, ze kterých Divadlo Continuo složilo svou letošní letní novinku. Pod názvem Agora ji mezinárodní tým okolo režiséra Pavla Štourače připravil do nevyužívaného nákladového nádraží v Českých Budějovicích.

Toto originální zasazení letos nejvíce rezonuje a pomáhá budovat nezvyklou atmosféru Štouračových tradičně pochmurných vizí. Do dějiště představení se vchází skrze odstavený vagon. Diváci se shromáždí na peroně, odkud pak dále vstupují do přistavených nákladních vagonů. Právě v nich najdou diváci osm pokojů, kde se za plentou opakují znepokojující výjevy. Continuo tak znovu vsadilo na postup, který využívá už asi pátý rok v kuse. Světlo se rozsvítí, odhalí nezvyklý rej postav a hlíny, pak se zhasne a divák může popojít dále.

Štouračův tým má vše opět perfektně zrežírované: je až udivující, jak dokázal během několika týdnů proměnit nepoužívaný prostor v profesionálně nasvícené a nazvučené jeviště.

Poté, co diváci projdou celou sestavu děsivých i pochmurně poetických scén, shromáždí se opět na peroně, aby společně s performery táhnoucími jakousi rohatou modlu postoupili dále. Nyní jsme přímo v jedné z dřevěných budov nádraží, kde čeká další série scének. Doplňuje je živá hudba v podání Jany Vondrů a Žanety Vítové; zpěv a hra akordeonu se klenou nad zvukovými smyčkami Jakuba Štourače.

Continuo svou novinku nazvalo Agora v připomínce antického prostoru uprostřed města sloužícího trhům, setkávání a diskusím. Štourač k divákům na začátku představení promluví skrze nainstalované obrazovky. Předtočené video navodí pocit online meetingu, kterého se vedle režiséra účastní i antropolog, filozof či teatroložka. Štourač všem položí otázku: V jaké době to žijeme? To je ostatně motto celého dvouhodinového představení. Continuo se v novince snaží vyrovnat s dnešní dobou a všemi zákrutami posledních dvou let.

Nápovědu, kde Continuo naši budoucnost vidí, lze vytušit ze scénky, kde dvě vědkyně v gumových rukavicích prohrabávají hlínu, aby v ní našly rozpadlá sluchátka či dámský podpatek. Všechen tento nezvyklý materiál, připomínku zaniklé civilizace, následně oskenují a odloží k dalšímu zkoumání.

Už loňské Pokoje a předloňské Ostrovy vyznívaly tísnivě. V Agoře pak Štourač tento sestupný trend podtrhl. Představení je to temné, zneklidňující, zdánlivě bezvýchodné. Náš svět v myšlenkách Continua růžová budoucnost nečeká.

Agora

60 %

Divadlo Continuo

premiéra 28. července 2022

režie: Pavel Štourač

scéna: Helena Štouračová, Pavel Štourač

hudba: Jana Vondrů, Žaneta Vítová, Jakub Štourač

Po technické stránce (ať už mluvíme o zázemí, prostoru či výkonech performerů) patří Agora k tomu nejlepšímu, co Continuo za poslední roky vytvořilo.

Divák, který jeho tvorbu vidí poprvé, bude okouzlen i kýženě vystrašen. Trochu rozpaky ale bude patrně pociťovat ten, kdo letní tvorbu Continua sleduje pravidelně. Je jasné, že předchozí Ostrovy a Pokoje ovlivnila nejistota pandemie a tým tehdy pracoval s tím, co měl. V případě Agory je to ale právě především prostor, který představení odlišuje od předchozích jinak zaměnitelných projektů.

Možná by se Štourač neměl bát svěřit tuto roky piplanou formu a fungující tým do rukou nějakému hostujícímu režisérovi, který by po obsahové stránce přišel s něčím novým. Po třiceti letech totiž hrozí, že se Continuo bude dále cyklit.