Výstava přibližuje nadšené počátky v roce 1946, kdy začal první umělecký tým s deseti herci budovat v nelehkých podmínkách Komorního kina, dnešní Malé scény, základy profesionálního divadla.
Souborem v padesátých a v první polovině šedesátých let prošla řada herců, kteří se později prosadili v Praze a také ve filmu. Dokumentují to fotografie rolí Jaroslava Moučky, Otty Šimánka či Jana Libíčka, který tu v roce 1962 exceloval jako Falstaff ve Veselých windsorských paničkách v režii Svatopluka Skopala. K výrazným jménům patří také Miroslav Moravec, který ve Zlíně působil v letech 1964 až 1968 a v listopadu 1967 hrál titulní roli Jánošíka v Mahenově hře, která otevřela nový moderní stánek zlínského profesionálního divadla.
Výstava se věnuje také dvěma výrazným hereckým a manželským párům. Po téměř čtyřicet let byli oporami souboru Vladuna Polanská a Hynek Kubasta. Z desítek rolí, které ztvárnili, připomíná výstava klubové představení Poslední léto Sáry Bernhardtové z roku 1985, které bylo v režii Evalda Schorma jejich společným hereckým koncertem.
Podobně se do historie zlínské scény zapsaly výkony Vlasty a Romana Mecnarowských. Roman Mecnarowski byl klíčovou hereckou figurou Hajdovy éry sedmdesátých a počátku osmdesátých let, hrál například krále Leara, statkáře Puntillu (obě 1979) nebo Bessemenova v Gorkého Měšťácích (1982).
Další fotografie přináší všehochuť z různých zlínských inscenací. Zaujmout může Gustav Opočenský jako první zlínský Cyrano (1968), Švejk Stanislava Třísky (1979) nebo snímky z pozoruhodných inscenací posledního desetiletí - Její pastorkyně nebo Júdit.
Unikátem výstavy je jediný známý dochovaný exemplář plakátu k první premiéře divadla v roce 1946, byly to Drdovy Hrátky s čertem. Rozhodně nelze přehlédnout trojrozměrné exponáty jako rozličné paruky a masky a zejména bohaté a krásné kostýmy, vesměs kreace Josefa Jelínka.
 Sál Městského divadla ve Zlíně |
