Jesús Guridi: Deset baskických melodií (Diez melodías vascas
Narrativa
Amorosa
Religiosa
Epitalámica
De ronda
Amorosa
De ronda
Danza
Elegíaca
Festiva
Manuel de Falla: Noci ve španělských zahradách, symfonické dojmy pro klavír a orchestr
Zahrada ve starém maurském zámku (En el Generalife)
Tanec z dáli (Danza lejana)
V horských zahradách cordobských ( En los jardines de la sierra de Córdoba
Přestávka
Joaquín Rodrigo: Adagio pro dechové nástroje (Adagio para instrumentos de viento)
Tři staré taneční melodie (Tres viejos aires de danza)
Pastoral
Minué
Giga
Preludium (Preludio para un poema a la Alhambra
Manuel de Falla: Čarodějná láska (El Amor Brujo)
Introdukce a scéna (Introducción y Escena) / Introduction and Scene
V jeskyni (En la Cueva. La Noche) / The Gypsies - Evening
Píseň o stesku lásky (Canción del amor dolido) / Scene of Sorrowing Love
Přízrak (El Aparecido) / The Homecomer
Tanec hrůzy (Danza del Terror) / Dance of Terror
Začarovaný kruh. Romance rybáře (El Círculo Mágico. Romace del Pescador) /
The Magic Circle
Půlnoc (A Media Noche. Los Sortilegios)/ Midnight
Rituální tanec ohně (Danza ritual del Fuego) / Ritual Fire Dance
Scéna (Escena) / Scene
Píseň o zbloudilém tanci (Canción del Fuego fatuo) / Song of the Will-o´-the-Wisp
Pantomima (Pantomima)/ Pantomime
Tanec o hře lásky (Danza del Juego de Amor) / Dance of the Game of Love
Finále. Jitřní zvony (Final. Las Campanas del Amanecer) / Morning Chimes
|
Orquesta Ciudad de Málaga |
Pro Manuela de Fallu (1876 - 1946) byla umělecká tvorba dlouhým a mučivým procesem. Přísně vážil každou notu, a když se mu nedařilo realizovat beze zbytku svou tvůrčí představu, dílo bez milosti zničil. Snad žádný jiný autor 20. století nemá tak krátký seznam skladeb jako on, ale zato vše, co prošlo sítem jeho autokritiky, má znaky nejvyšší umělecké kvality a je posvěceno jeho geniálním nadáním. Základem hudební řeči Manuela de Fally je španělská lidová hudba, taneční rytmy flamenca a jiných národních tanců, zvuk kytar a kastanět, v melodice „cante hondo“, drsný hrdelní zpěv andaluských cikánů, vyprávějící o tragických událostech jejich divokého života. Jen zcela výjimečně však Falla cituje, ve většině případů vytváří v duchu „cante hondo“ vlastní melodie. V nich postihl ducha Španělska jako nikdo jiný, počínaje jednoaktovou operou Krátký život (La vida breve) z roku 1905 přes Noci ve španělských zahradách až ke slavným baletům Třírohý klobouk a Čarodějná láska.
Scénář jednoaktové baletní pantomimy Čarodějná láska vypracoval Martinez Sierra podle prastaré andaluské legendy. Falla jej komponoval na žádost slavné španělské tanečnice Pastory Imperio, která si přála kus, v němž by mohla tančit i zpívat. Pověst vypráví o cikánce, která se po smrti svého muže zamiluje do cikána Candela. Štěstí milenců však stále ruší duch mrtvého. Candela si naštěstí vzpomene, že nebožtík za svého života nikdy neodolal hezké ženské tváři a přemluví tedy půvabnou přítelkyni Lucii, aby při příští návštěvě ze záhrobí přemohla svůj strach a setkala se s přízrakem. Plán se dokonale zdaří a duch dávno mrtvého cikána je tak zaujat krásou mladé ženy, že zapomene na svou bývalou manželku a nechá milence, aby se v klidu oddávali své lásce. Premiéra baletu se konala 15. dubna 1915 v Madridu a od té doby je dílo častým hostem na pódiích celého světa.
Jinou slavnou skladbou, jíž se Falla výrazně zapsal do světového koncertního repertoáru, jsou symfonické imprese Noci ve španělských zahradách pro klavír a orchestr. Na díle pracoval v letech 1909 - 1915 během svého pobytu v Paříži a hudba nese stigma vlivu francouzského impresionismu. Současně je zcela nezaměnitelně individuální. Je to třívětá skladba s vypjatým sólovým partem a se zdůrazněným národním koloritem, kompozičně čistá, jasná a přesná, zvukově sugestivně navozující představu nádherných jižních zahrad uprostřed horké španělské noci, do níž z dálky pronikají tóny lidové hudby.
Fallovým mladším současníkem byl u nás zcela neznámý Bask Jesús Guridi (1886 - 1961). Pocházel z hudebnické rodiny a když mu bylo jedenáct let, zpíval již slavný španělský barytonista Garcia Solerna na koncertech jeho skladby. Vystudoval, jak bylo u španělských skladatelů zvykem, v Paříži a působil potom dlouhou řadu let v Bilbau jako varhaník, profesor na konzervatoři a sbormistr. Komponoval hlavně baskické opery. Byl mistrem instrumentace srovnatelným s Rimským Korsakovem, Ravelem a Straussem, což ostatně poznáme i ze skladby Deset baskických melodií z roku 1941, které hudebně vycházejí z lidové baskické hudby.
Joaquín Rodrigo (1901 - 1999), měl život velice ztížený úplnou ztrátou zraku ve třech letech. Přesto se postupně vypracoval až ke světové reputaci a získal za své umění mnoho poct, prestižních státních vyznamenání, řádů a zlatých medailí. Také on studoval na pařížské Schole cantorum u Paula Dukase a kromě toho hudební vědu na Sorboně. Jeho nejznámějším dílem je slavný Concierto de Aranjuez pro kytaru, ale španělský národní nástroj zní i v mnoha jiných jeho dílech. Tři skladby dnešního programu jsou sice drobnostmi, ale nesou všechny charakteristické rysy umění svého tvůrce a výrazně se v nich ozývá nezaměnitelný španělský národní hudební idiom.
Orchestr města Malagy
byl založen v roce 1991 s cílem vybudovat profesionální hudební těles na špičkové úrovni. Jeho avantgardní dramaturgie plynule slučuje klasická díla s moderními skladbami současných tvůrců a zahrnuje velká díla mistrů všech epoch. Díky profesionalitě a uměleckému nadšení hráčů je Orchestr Města Malagy vyhledáván dirigenty a sólisty mezinárodního významu. Za zmínku stojí spolupráce s dirigentskými hvězdami jakými jsou Maxim Šostakovič, Sergiu Comissiona, Aldo Ceccato, se sólisty, mezi nimiž jmenujme alespoň Pepeho Romera, Leonidase Kavakose, Montserrat Caballé, Alfreda Krause, Carlose Alvareze nebo Renatu Scotto.
Od doby vzniku se orchestr zúčastnil značného množství hudebních událostí regionálního i celosvětového významu. Pravidelně spolupracuje se Španělskou televizí. Díky rozsáhlému repertoáru je žádaným hostem slavnostních otevření sezóny v nejrůznějších španělských divadlech, často za účasti španělské královny. Během poslední sezóny orchestr účinkoval na festivalu v městě Murcia, uzavíral festival v Biarritzu a účinkoval na 48. Mezinárodním hudebním festivalu hudby a tance v Granadě pod taktovkou Lópeze Cobose.
Esperanza Férnandez
se narodila v roce 1966 v Seville. ve svých 14 letech začala zpívat flamenco v Divadle Lope de Vegy ve svém rodném městě. V roce 1989 začala účinkovat ve flamenkové opeře a v roce 1992 podnikla rozsáhlé turné po Německu se slavným Pacem de Luciou. V uplynulém roce vystupovala v rámci conference Evropské cikánské unie.
Philippe Entremont
se narodil v muzikantské rodině, kde otec byl dirigentem ve strasburské opeře a matka klavíristkou. V letech 1944 – 46 studoval P. Entremont v pařížské konzervatoři. V roce 1953 poprvé vystoupil v newyorské Carnegie Hall s koncertem pro klavír a orchestr Andrého Joliveta. Následovala léta studií u I. Stravinského, Daria Milhauda a Leonarda Bernsteina. V roce 1967 začal vedle dráhy sólového klavíristy dirigovat. Po devíti létech se stal šéfdirigentem a stálým hudebním ředitelem Vídeňského komorního orchestru. V létech 1988 - 1990 řídil Orchestre de Colonne v Paříži a o tři roky později se stal šéfdirigentem Holandského orchestru. V roce 1994 řídil první turné Drážďanské filharmonie po USA.
