Moravské divadlo oživuje Alenku v říši divů

Olomouc - Byl matematikem, ale i vysvěceným knězem. Trápilo ho koktání, a navíc byl levák. Jmenoval se Charles Lutwidge Dodgson. Celý svět ho zná jako autora pohádkových příběhů Alenky. Lewis Carroll, jak zní umělecký pseudonym tohoto muže, je autorem předlohy, kterou pro Moravské divadlo režijně připravil Petr Palouš. Premiéru bude mít titul Alenka v říši za zrcadlem v podání činoherního souboru zítra večer. "Je to rodinné představení. Chtěli jsme zařadit do dramaturgického plánu inscenaci, kterou lze hrát jak večer pro dospělé, tak odpoledne pro rodiče s dětmi. Proto jsme sáhli pro tomto titulu," uvedl šéf činohry Peter Gábor.

"Alenka a její dobrodružství se stala kultovní knihou, na níž vyrostly především v anglosaském světě celé generace. Ačkoliv kniha našla inspiraci v anglickém jazyce, v jeho ustálených obratech a lidových rčeních a z angličtiny nejen vychází, ale i si s ní hraje, dočkala se popularity na celém světě. Přináší totiž hodnoty, které mají univerzální dopad. Alenka ovlivnila mimo jiné i předválečnou avantgardu, odvolávali se na ni například surrealisté," řekl režisér Palouš.

Divadelní adaptace pro olomoucké divadlo není přesným přepisem knihy. "Udělal jsem variaci při použití motivu knihy. Spojil jsem do jednoho večera dva díly a přidal druhou dějovou linku. Pokusy zpracovat pro divadlo Alenčiny příběhy začaly již době, kdy ještě žil její autor. Od té doby jich vzniklo bezpočet. V českých zemích jsem se dopátral dvou zpracování; slavného provázkovského a pak verze, kterou udělal můj bratr Pavel pro ostravské divadlo. Z jeho zpracování jsem vyšel," řekl Petr Palouš, který odmítá srovnávání Alenky se Saint-Exupéryho Malým princem. "Malý princ je kniha laskavá. Alenka je naopak příběh velmi reálný. Všechny vztahy v ní jsou skutečně natvrdo. Kniha v sobě navíc skrývá řád. Nezapomeňme, že její autor byl učitelem logiky a matematiky," připomíná režisér.

Dramaturgicky jako svoji premiéru v Moravském divadle připravila inscenaci Alice Jarnotová, dramaturgyně Těšínského divadla. "Je zajímavé, že kritiky, které byly otištěny ihned po prvním vydání Alenky, nebyly příliš povzbudivé. Příznivou reakci ale našla kniha mezi dětmi," uvedla dramaturgyně. Do divadelní verze snových dobrodružství obsadil režisér Palouš do titulní role Alenky Vladimíru Včelnou, vedle které se na scéně objeví Hana Franková, Vlasta Hartlová, Pavel Juřica, Václav Bahník, Nikola Syslová, Petr Franěk a další. Hudbu speciálně pro Moravské divadlo napsal Milan Svoboda.

RECENZE: Pohádka pro dospělé i děti
Na premiéře pohádky Alenka v říši za zrcadlem od Lewise Carrolla bylo dvojí obecenstvo: ti, kterým tu zavonělo dětství, a děti, které se zaučovaly vnímat tajuplný děj, jeho absurdity i slovní hříčky, jak je přeložil Jaroslav Císař a pro jeviště připravili a doplnili Pavel a Petr Paloušovi.

Hlavní postavu, jež jediná prochází celým představením, hrála Vladimíra Včelná, a je třeba říci, že právě tato role byla adekvátní jejímu typu. Její velké udivené oči, pootevřená ústa, naivní připravenost přijmout jakoukoli absurditu za skutečnost, zvídavost a srdce plné citu ke zvířátkům i podivuhodným bytostem druhého světa - taková byla ve své Alence za zrcadlem. Rámcové scénky před zrcadlem by asi bylo dobré výrazově dotvořit.

Ve směsici pohádkových figur zaujaly především ženské postavy - diblík Evellyn Pacoláková v roli Bílého Králíka (připomínala Blanarovičovou, čertíka z Princezny ze mlejna), půvabná "Růže" Lenka Kalousová v několika podobách, směšně krutá Srdcová královna Nikoly Syslové, Bláznivá Vévodkyně Ivany Plíhalové, jíž krásně vycházely nesmysly, v nichž je možné hledat smysl, i Černá a Bílá Královna Hany Frankové a mile ráčkující Vlasty Hartlové. Nehledě na zajímavé výkony mužské části souboru, ženský živel přece jen převažoval. Svět za zrcadlem vykouzlili Milan Čech svou scénou a Jitka Moravcová svými kostýmy. Udělali to pestře, nápaditě a barevně. Hudební doprovod složil Milan Svoboda.

V programu se správně říká, že jevištní adaptace nikdy nenahradí zážitek z četby, při níž se čtenář může znovu vrátit ke kalamburu, k dialogu, který není na první čtení zcela srozumitelný, k vtipnému rčení. Opravdu ne vše divák v bláznivém reji postav a rychlém spádu děje zaznamená, ale ono vlastně o to ani nejde. Stačí se ponořit do pohádkového snu, nechat se unášet jeho bizarností a nehledat okamžitý smysl každého detailu. I když tu vždy nějaký smysl je, smysl, ne poučení. A děti zvyklé na hravá rozpočítadla tu vnímají neobvyklost kostýmů, překvapivost akcí, rytmus a intonaci slov a směřování ke šťastnému konci. Bude zajímavé, jak se bude vyvíjet návštěvnost této inscenace - zda zvítězí bezprostřední radost z pohádkového mumraje nebo věcně reálný pohled na svět.

Inscenace Alenka v říši divů v podání Moravského divadlo Olomouc