Jan Hladík představil abstraktní grafiky z šedesátých let, které předcházely jeho figurativním tapiseriím z počátku sedmdesátých let. "V grafikách jsem spojoval nalezené předměty po způsobu koláže," vzpomenul čtyřiasedmdesátiletý umělec.
Jan Hladík vystavuje především své figurální velkoformátové tapiserie, které zahájila v jeho tvorbě práce udělaná podle románského reliéfu, na níž zobrazil polibek Jidáše s Kristem. "Začal mne zajímat psychický výraz, což byl nový prvek mých tehdejších tapiserií," popisuje.
Hladík proslul podobami známých výtvarných nebo hereckých osobností, kdy například vytvořil podobu Marie Tomášové z Topolovy hry nastudované souborem Divadla Na zábradlí v Praze. Rozměr této tapiserie dosáhl až čtyř metrů.
"Divadlo Na zábradlí jsme velice často navštěvovali a bylo nám velice líto, že je v sedmdesátých letech zavřeli," vzpomenula Jana Hladíková, přítelkyně dramatika Josefa Topola.
Hladík ale v Domě umění představuje také gobelíny věnované významným výtvarníkům, spisovatelům. "Nejde mi o kopii jejich díla. Ale o smysl, výraz a význam, jak na mne jejich dílo i po staletích dokáže působit," uvedl Hladík o svém dialogu se starým uměním, v němž ho fascinuje, že několik set let stará socha komunikuje a působí i v dnešní době.
