* Loni vás televizní diváci viděli na Štědrý večer ve filmu Královský slib. I tentokrát vysílá Česká televize příběh, v němž hrajete hlavní roli. Bude se na pohádku O svatební krajce povinně dívat celá vaše rodina?
U nás se to o Štědrém dnu vždycky točí kolem kapra, bramborového salátu a televize.
* Nedělejte, jako byste si už doma zvykli na to, že budete každé Vánoce v televizi.
Druhé Vánoce, druhá hlavní role na Štědrý den a podruhé v hlavním vysílacím čase. Bacha na to! (směje se) Samozřejmě musím přiznat, že mě to moc těší. Ale těžko doma všechny přesvědčím, aby se v klidu dívali. Třeba štěňátko Daisy, které někde našla naše maminka, si to rozkázat určitě nenechá.
* Kdysi se vám nechtělo do rolí princezen. Proč jste změnila názor?
Mám pocit, že třeba tahle pohádka, která bude mít premiéru na Štědrý večer, se opravdu vydařila. Udělala mi radost. Než jsem natočila Královský slib, děti mě vlastně neznaly. Ale pak jsem poznala, že kluci a holky jsou moc fajn publikum. Jenže v šestnácti jsem se na to dívala jinak. Měla jsem za sebou film Indiánské léto, po kterém mi všichni předpovídali jenom role princezen a romantických typů. To jsem se lekla.
* Nebyly to po prvním filmu předčasné obavy?
Říkala jsem si, proč mě, probůh, už dopředu strkají do nějakého pytle, nějaké škatulky, když mě ještě vůbec neznají. A tak jsem žádné princezny hrát nechtěla. Pochopte, to byla přirozená reakce.
* Přirozená, nebo troufalá? Vždyť jste prohlašovala, že nevezmete dvakrát za sebou podobnou roli. Co si o tom asi mysleli herci, kteří sní o jakékoliv filmové šanci?
Tenhle názor jsem změnila. Už jsem si uvědomila, že člověk má být vděčný za nabídky, které dostává. Dnes je spousta dobrých herců, kteří si nikdy ve filmu nezahráli. A všichni po tom samozřejmě touží. Těm mohly moje výroky připadat drzé.
* Jste vděčná i za nabídky na účinkování v zábavných televizních pořadech a veselých soutěžích?
Párkrát mi zavolali, ale nikdy jsem takový pořad nenavštívila. Buď jsem neměla čas, nebo to nebyl můj šálek kávy. Jsem herečka. Chci hrát ve filmech, v televizi, v divadle... A chci se v téhle profesi dál učit a zlepšovat, jinak by mě přestala bavit.
Prošvihnout výstup? To je šílená situace!
* Máte za sebou tři roky v pražském Divadle pod Palmovkou. Proč jste nenastoupila do některého z divadel už dříve?
Končila jsem konzervatoř a žádnou nabídku jsem neměla. Profesoři dokonce naznačovali, že divadlo pro mě asi nebude to pravé. Že prý nemám vhodné dispozice a že spíš budu jenom filmovou herečkou. Až mě jednou v Rubínu při hře Služky, kterou jsme si udělaly samy s kamarádkou Kateřinou Velebovou, viděl režisér Hřebejk. Druhý den mi nabídl roli v chystaném Amadeovi v Divadle pod Palmovkou.
* Právě v Amadeovi vystupujete nejčastěji. Nestává se vám, že představení, které hrajete posté, vás začne nudit?
Kdysi jsem se trochu bála, aby mě časté opakování stejné inscenace neomrzelo. Ale na počtu repríz nezáleží. Každý večer je totiž trochu odlišný, protože pokaždé je jiná atmosféra. Herci během dne prožijí něco jiného, přicházejí s jinými pocity a vkládají je do představení. Tím vším je divadlo magické a okouzlující. I proto k němu herci chovají veliký respekt. Nikdy nevíte, co vás večer na jevišti potká. Někdy jsou to zdánlivě nepochopitelné věci.
* Jaké například?
Zrovna nedávno jsem poprvé za dobu, co jsem u divadla, prošvihla svůj výstup. To je šílená situace.
* Zapovídala jste se v zákulisí?
Ne, já jsem odešla. Odehrála jsem první výstup s Mirkou Pleštilovou a Alešem Procházkou, což je první scéna ze hry Pohled z mostu. Na ni navazuje scéna s dalšími kolegy. No a já to střihla. Najednou jsem měla pocit, že se mám jít převlékat do šatny na výstup, který přijde až později. Všem jsem zvesela řekla ahoj, nazdárek, a šla jsem pryč.
* To vás nikdo nezastavil?
Nikoho nenapadlo, že jenom zadem neoběhnu jeviště, ale že kráčím do šatny. Přišla jsem tam a ještě jsem si pomyslela, kde je kostymérka, že mě nepřevléká. A v tom slyším, jak Mirka Pleštilová z jeviště volá: Katko! Katkooo! To jsem byla já. Teprve v tom okamžiku jsem si uvědomila, kde mám být. Polosvlečená jsem vyrazila ze šatny. Mirka zatím sama hrála něco beze mě a zvládla to tak, že nikdo nic nepoznal. Ovšem ten den se toho nepovedlo víc, bylo to zakleté představení.
* Neměli jste ho dostatečně zažité?
Kdepak, tím to nebylo. Je zajímavé, že ke komplikacím často dochází v době, kdy získáte pocit, že už v inscenaci všechno umíte a nic vás nemůže zaskočit. Stokrát říkáte stejný text, jenže postoprvé povolíte. Nejste ve střehu a mozek selže. Proto se musíte pokaždé soustředit tak, jako byste představení hrál poprvé.
Choulostivé scény příbuzným nepouštím
* Jste napůl Arabka, máte příbuzné v Sýrii. Co říkají vaší profesi?
Můj otec a před ním i jeho bratr kdysi přijeli ze Sýrie do Československa studovat FAMU. Aprávě táta mě jako malou holku přihlásil do dramatického kroužku a přál si, abych se stala herečkou. V Sýrii mi příbuzní fandí a mají radost, když jim přivezu různé magazíny, ve kterých jsou moje fotky.
* Hrát vás ještě neviděli?
Před časem jsem s americkou produkcí točila filmy Johanka z Arku a Duna. Buď to pak převzala nějaká arabská televize, nebo to běželo na některém ze satelitních programů. Těch mají v Sýrii všichni snad sto a pořád je přepínají. No a někdo z mých příbuzných mě zahlédl na obrazovce a hned si celá rodina volala, že je jejich Klára zrovna v televizi. To bylo haló! Hrozně mi přejí úspěch a těší se, že mě jednou uvidí, jak jdu po červeném koberci převzít Oscara. (směje se)
* Pustila jste jim nějaký z českých filmů, ve kterém hrajete hlavní roli?
Naposled jsem byla v Sýrii letos v létě, a to jsem jim přivezla ukázat pohádku Královský slib.
* Pohádku? Nejsou některé vaše jiné hlavní role zajímavější? Třeba Nejasná zpráva o konci světa, za kterou jste dostala Českého lva?
No, tak to bych jim zrovna nepouštěla. V tomhle filmu jsou i scény, při kterých jsem poněkud odhalená. To by je mohlo trochu zarazit.
U nás se to o Štědrém dnu vždycky točí kolem kapra, bramborového salátu a televize.
* Nedělejte, jako byste si už doma zvykli na to, že budete každé Vánoce v televizi.
Druhé Vánoce, druhá hlavní role na Štědrý den a podruhé v hlavním vysílacím čase. Bacha na to! (směje se) Samozřejmě musím přiznat, že mě to moc těší. Ale těžko doma všechny přesvědčím, aby se v klidu dívali. Třeba štěňátko Daisy, které někde našla naše maminka, si to rozkázat určitě nenechá.
* Kdysi se vám nechtělo do rolí princezen. Proč jste změnila názor?
Mám pocit, že třeba tahle pohádka, která bude mít premiéru na Štědrý večer, se opravdu vydařila. Udělala mi radost. Než jsem natočila Královský slib, děti mě vlastně neznaly. Ale pak jsem poznala, že kluci a holky jsou moc fajn publikum. Jenže v šestnácti jsem se na to dívala jinak. Měla jsem za sebou film Indiánské léto, po kterém mi všichni předpovídali jenom role princezen a romantických typů. To jsem se lekla.
* Nebyly to po prvním filmu předčasné obavy?
Říkala jsem si, proč mě, probůh, už dopředu strkají do nějakého pytle, nějaké škatulky, když mě ještě vůbec neznají. A tak jsem žádné princezny hrát nechtěla. Pochopte, to byla přirozená reakce.
* Přirozená, nebo troufalá? Vždyť jste prohlašovala, že nevezmete dvakrát za sebou podobnou roli. Co si o tom asi mysleli herci, kteří sní o jakékoliv filmové šanci?
Tenhle názor jsem změnila. Už jsem si uvědomila, že člověk má být vděčný za nabídky, které dostává. Dnes je spousta dobrých herců, kteří si nikdy ve filmu nezahráli. A všichni po tom samozřejmě touží. Těm mohly moje výroky připadat drzé.
* Jste vděčná i za nabídky na účinkování v zábavných televizních pořadech a veselých soutěžích?
Párkrát mi zavolali, ale nikdy jsem takový pořad nenavštívila. Buď jsem neměla čas, nebo to nebyl můj šálek kávy. Jsem herečka. Chci hrát ve filmech, v televizi, v divadle... A chci se v téhle profesi dál učit a zlepšovat, jinak by mě přestala bavit.
Prošvihnout výstup? To je šílená situace!
* Máte za sebou tři roky v pražském Divadle pod Palmovkou. Proč jste nenastoupila do některého z divadel už dříve?
Končila jsem konzervatoř a žádnou nabídku jsem neměla. Profesoři dokonce naznačovali, že divadlo pro mě asi nebude to pravé. Že prý nemám vhodné dispozice a že spíš budu jenom filmovou herečkou. Až mě jednou v Rubínu při hře Služky, kterou jsme si udělaly samy s kamarádkou Kateřinou Velebovou, viděl režisér Hřebejk. Druhý den mi nabídl roli v chystaném Amadeovi v Divadle pod Palmovkou.
* Právě v Amadeovi vystupujete nejčastěji. Nestává se vám, že představení, které hrajete posté, vás začne nudit?
Kdysi jsem se trochu bála, aby mě časté opakování stejné inscenace neomrzelo. Ale na počtu repríz nezáleží. Každý večer je totiž trochu odlišný, protože pokaždé je jiná atmosféra. Herci během dne prožijí něco jiného, přicházejí s jinými pocity a vkládají je do představení. Tím vším je divadlo magické a okouzlující. I proto k němu herci chovají veliký respekt. Nikdy nevíte, co vás večer na jevišti potká. Někdy jsou to zdánlivě nepochopitelné věci.
* Jaké například?
Zrovna nedávno jsem poprvé za dobu, co jsem u divadla, prošvihla svůj výstup. To je šílená situace.
* Zapovídala jste se v zákulisí?
Ne, já jsem odešla. Odehrála jsem první výstup s Mirkou Pleštilovou a Alešem Procházkou, což je první scéna ze hry Pohled z mostu. Na ni navazuje scéna s dalšími kolegy. No a já to střihla. Najednou jsem měla pocit, že se mám jít převlékat do šatny na výstup, který přijde až později. Všem jsem zvesela řekla ahoj, nazdárek, a šla jsem pryč.
* To vás nikdo nezastavil?
Nikoho nenapadlo, že jenom zadem neoběhnu jeviště, ale že kráčím do šatny. Přišla jsem tam a ještě jsem si pomyslela, kde je kostymérka, že mě nepřevléká. A v tom slyším, jak Mirka Pleštilová z jeviště volá: Katko! Katkooo! To jsem byla já. Teprve v tom okamžiku jsem si uvědomila, kde mám být. Polosvlečená jsem vyrazila ze šatny. Mirka zatím sama hrála něco beze mě a zvládla to tak, že nikdo nic nepoznal. Ovšem ten den se toho nepovedlo víc, bylo to zakleté představení.
* Neměli jste ho dostatečně zažité?
Kdepak, tím to nebylo. Je zajímavé, že ke komplikacím často dochází v době, kdy získáte pocit, že už v inscenaci všechno umíte a nic vás nemůže zaskočit. Stokrát říkáte stejný text, jenže postoprvé povolíte. Nejste ve střehu a mozek selže. Proto se musíte pokaždé soustředit tak, jako byste představení hrál poprvé.
Choulostivé scény příbuzným nepouštím
* Jste napůl Arabka, máte příbuzné v Sýrii. Co říkají vaší profesi?
Můj otec a před ním i jeho bratr kdysi přijeli ze Sýrie do Československa studovat FAMU. Aprávě táta mě jako malou holku přihlásil do dramatického kroužku a přál si, abych se stala herečkou. V Sýrii mi příbuzní fandí a mají radost, když jim přivezu různé magazíny, ve kterých jsou moje fotky.
* Hrát vás ještě neviděli?
Před časem jsem s americkou produkcí točila filmy Johanka z Arku a Duna. Buď to pak převzala nějaká arabská televize, nebo to běželo na některém ze satelitních programů. Těch mají v Sýrii všichni snad sto a pořád je přepínají. No a někdo z mých příbuzných mě zahlédl na obrazovce a hned si celá rodina volala, že je jejich Klára zrovna v televizi. To bylo haló! Hrozně mi přejí úspěch a těší se, že mě jednou uvidí, jak jdu po červeném koberci převzít Oscara. (směje se)
* Pustila jste jim nějaký z českých filmů, ve kterém hrajete hlavní roli?
Naposled jsem byla v Sýrii letos v létě, a to jsem jim přivezla ukázat pohádku Královský slib.
* Pohádku? Nejsou některé vaše jiné hlavní role zajímavější? Třeba Nejasná zpráva o konci světa, za kterou jste dostala Českého lva?
No, tak to bych jim zrovna nepouštěla. V tomhle filmu jsou i scény, při kterých jsem poněkud odhalená. To by je mohlo trochu zarazit.
|
KLÁRA ISSOVÁ |
 Herečka Klára Issová během on-line rozhovoru z 36. MFF Karlovy Vary. |
 Herečka Klára Issová během on-line rozhovoru z 36. MFF Karlovy Vary. |
 Herečka Klára Issová během on-line rozhovoru z 36. MFF Karlovy Vary. |
 Herečka Klára Issová během on-line rozhovoru z 36. MFF Karlovy Vary. |
 Herečka Klára Issová během on-line rozhovoru z 36. MFF Karlovy Vary. |
 Herečka Klára Issová během on-line rozhovoru z 36. MFF Karlovy Vary. |
 Herečka Klára Issová během on-line rozhovoru z 36. MFF Karlovy Vary. |
 |
 |
