Fary také skrývají poklady

Olomouc - Leckterý hledač pokladů by možná dal kdovíco za to, aby dnes mohl stát na místě památkářů z olomouckého arcibiskupství. Právě oni totiž nyní při inventuře církevního majetku na střední Moravě objevují řadu pozoruhodných a dosud opomíjených věcí, které zůstávaly skryty v kostelech a farách. Památkáři při svém pátrání nacházejí nejeden unikát. Jak je to možné? "Takřka čtyřicet let totiž nebyly na farách inventury. Až nyní jsme započali s generální inventurou všech předmětů, nejen uměleckých," vysvětluje Eva Krystýnková, která má na arcibiskupství na starosti památkovou péči.

Kolik uměleckých předmětů obsahují církevní sbírky na střední Moravě, sotva kdo dokáže zcela přesně říct. "Stále ještě objevujeme nové předměty," říká Krystýnková. "Orientačním číslem může být údaj pět tisíc. Tolik je ve středomoravském regionu státem chráněných movitých kulturních památek. Přitom ale nejde pouze o pět tisíc předmětů. Často je totiž pod jednou položkou zahrnut celý soubor, například několikadílný oltář," doplňuje kolegyni Štěpán Sittek.

Co tedy vlastně mohou památkáři konkrétně objevit? Kromě obrazů a soch také řadu pozoruhodných předmětů uměleckého průmyslu. Právě tato oblast je podle odborníků nejméně zmapovaná. "Vycházíme z památkových karet, které ale vznikly již v šedesátých a sedmdesátých let. Tehdy se dělala inventarizace, která se ale zaměřovala na jiné předměty než na věci uměleckého průmyslu. Když nyní procházíme kostely a fary, objevujeme tak mnohé zajímavé nálezy. Mezi ty pozoruhodné patří například nález svícnů z roku 1695 nebo rozsáhlá kolekce secesních váz, zahrnující patnáct kusů, jejichž hodnotu odborníci odhadují na tři čtvrtě milionu korun," dodává Krystýnková.

Uměleckému řemeslu se doposud nevěnovali odborníci ze dvou důvodů: prvním je, že šlo "jen" o užitkové předměty. "Druhá příčina je v minulosti.  Totalitní režim s církví nespolupracoval a mnozí kněží tak měli obavu tyto drobné předměty památkářům ukazovat, neboť se báli zabavení. Díky tomu můžeme dnes říct, že v církevních sbírkách existuje celá řada předmětů například ze zlatnictví, o nichž odborné kruhy doposud nevěděly," řekl Sittek.

Inventura také slouží ke zjištění stavu předmětů. Jsou-li některé poškozené, mají díky současnému soupisu naději na restaurování. "Někdy i nově určujeme autory u uměleckých děl, která byla dříve přiřknuta nesprávnému tvůrci. Například na Kroměřížsku jsme zjistili, že obrazy, které byly datovány do druhé poloviny 19. století, jsou ve skutečnosti barokní a namaloval je známý malíř Jan Kryštof Handke," dodává Sittek. Na určování, co je a co není památka, často zapracuje i čas. "Před padesáti lety byla například secese víceméně na okraji zájmu. Dnes i vlivem západních sběratelů předměty z tohoto období nesmírně získávají na ceně," soudí Eva Krystýnková.

Najde-li se v malém kostelíku oceňovaný unikát, změní se život i správci kostela nebo fary. "Dostanou od nás přesné instrukce, jak cenný je předmět a jak s ním mají nakládat. Pokud jde o skutečný unikát, tak se z důvodů bezpečnosti  uloží do depozitáře. Proto například nyní svážíme gotické plastiky," doplňuje památkářka.

Depozitář by se ovšem neměl stát konečnou stanicí. V Olomouci vzniká Arcidiecézní muzeum, které by mělo v budoucnu tyto předměty prezentovat veřejnosti. "Snažíme se ale také o to, aby mnohé předměty zůstaly na svém místě, v kostelech. Vždyť jde o věci, které mají duchovní rozměr a ten nenahradí sebelepší prezentace v muzeu," míní Štěpán Sittek.