Jen mírně odlišnými slovy politik o tomtéž vykládal osmadvacetiletému redaktorovi pražského Rádia 1 Jeronýmu Janíčkovi, který ze svých loňských a letošních dialogů s Klausem připravil knihu Přerušený rozhovor.
"Přerušený" proto, že první, rozsáhlejší část dialogů proběhla v čase, kdy Klaus byl řadovým poslancem, druhá pak vznikla v prvních měsících po jeho zvolení prezidentem republiky.
Odstavce o Public Choice School nejsou jedinou partií, která se fakticky kryje s rozhovorem První zprava. Nemluvě o tom, které partie Přerušeného rozhovoru se překrývají s tím, co Klaus vyslovil v dalších knihách-interview. Můžeme tomu říkat názorová integrita nebo inflace slov.
Nicméně tato zmnožování nemusí být důvodem k recenzentskému "odmazu" Přerušovaného rozhovoru. Janíčkova ambice totiž nebyla služebná, nýbrž zvídavá: chtěl z Klause dostat i něco, co dosud nevyslovil, zejména o sobě samém. Navíc si jej Janíček "našel" ve skutečně jedinečné situaci: řadovým poslancem byl Klaus poprvé od roku 1990 a jako prezident rovněž zažívá premiéru.
Janíček jako moderátor diskusního pořadu Zátiší na Rádiu 1 vykazuje urputnost a snahu pokládat pokud možno takzvaně důležité, zásadní, hluboké otázky. Někdy se trefí a formuluje dobře, někdy to překomplikuje a zmotá až do stadia umanutého lidového filozofa.
Tak je tomu i v Přerušeném rozhovoru. Na jednu stranu se Klaus díky Janíčkovým otázkám přiznává k tomu, co nevyslovuje zrovna obden (například jak mu vinou politického zaneprázdnění, ale i stárnutí vypadají z paměti názvy i těch knih, jež dobře znával).
Janíček žádá od Klause i vhledy psychologizující, čemuž se on sice brání, avšak i díky tomu relativně nově vysvětluje svůj přístup k osobním problémům a krizím. Na stranu druhou se Klausovi nelze divit, že občas neprokazuje ochotu rozvinout to, na co se Janíček ptá, neboť to rozvinout ani nejde - strojená závažnost dotazu paradoxně bere řeč…
Titulní interview má v knize pestrou textovou oblohu. Janíček napsal předmluvu i doslov; jedno či druhé si mohl odpustit, tolik se od sebe ty příspěvky neliší. Vyznává se tu ze svých pocitů z rozhovorů, vykládá o jejich okolnostech, kritizuje domácí žurnalisty a intelektuály, vyučuje, jak je nutné se ke Klausovi chovat. Janíček má jistý problém a my zde raději nebudeme pátrat, jaký asi. Ale v zásadě to je - bez ironie - hodný a slušný člověk.
Závěrečných čtyřicet stran vázaného svazku je vyhrazeno některým Klausovým projevům a textům z letošního roku. Proč ne, ale není to něco, co v knize být muselo. Klausovy fotografie od Petra Kuchaře, jež interview doprovázejí, jsou tuctové a šedivě vytištěné. Samozřejmě, kdo pořád čeká, že vyjde kniha, kde bude mluvit "jiný Klaus", bude Přerušovaným rozhovorem zklamán. Hovoří zde týž Václav Klaus, ale svazek poskytuje drobnou dávku materiálu použitelného pro doplnění portrétní mozaiky této osobnosti.
 Václav Klaus při autogramiádě knihy Přerušený rozhovor. |
 Václav Klaus při autogramiádě knihy Přerušený rozhovor. |
